Jak se dělá náboženská skutečnost: Zjevení a posedlost démony jako praktický a kolektivní výkon

GAČR 403/08/1758
V navrhovaném projektu tříletého kvalitativně založeného výzkumu chceme studovat, jak se v pastorační (katolické) praxi zachází se zkušenostmi zjevení nebo démonické posedlosti. Jak se např. stane, že vidění s náboženským obsahem začne být sociálně chápáno a přijímáno jako "opravdové" zjevení? A nebo, že se k němu začne přistupovat jako k "pouhému" soukromému - psychickému, či dokonce psychopatologickému - jevu? Jaké kvality takového duchovního zážitku se při podobném posuzování ukazují jako důležité? Jaké představy, jaká pravidla a jaké normy jsou při tom mobilizovány? Jak se takový zážitek činí vykazatelnou, vespolek přijatelnou věcí? Jak se o něm pochybuje nebo jak se stvrzuje. Čím získává a čím ztrácí na náboženské hodnotě? Chceme vlastně provést zevrubný výzkum toho, jak se vespolek vytváří (sociálně konstruuje) skutečnost, která je tak neskutečná (nadpřirozená, vědecky nevysvětlitelná), že její přijetí může snadno hraničit s psychiatrickou diagnózou, a která je přesto jako taková základem všeobecně přijímané náboženské víry.