45. výjezd VR, CTS a hostů - Zvičina

Datum konání: 23. 5. 2014 - 25. 5. 2014
Místo konání: Hotel pod Zvičinou http://www.hotelpodzvicinou.cz
Přednáší: Ivan M. Havel ; Petr Houdek ; Ivan Lefkovits ; Josef Lhotský ; Anton Markoš ; Robert Pajas ; Petr Pokorný ; David Storch ; Kateřina Trlifajová ; Marie Větrovcová
Garanti: Marek Hudík


pátek

Robert Pajas: Kde jsme se to ocitli?

Kateřina Trlifajová: Kam vedou matematické paradoxy
Některé klasické matematické paradoxy jsou lehko vyvratitelné, ale jiné jsou opravdové, závažné. Jedná se o spor s logickými zákony nebo o konflikt intuice a teorie. Jako stříbrné nitky se táhnou, proplétají a znepokojují nás od antiky až do dneška. Týkají se zejména dvou oblastí: sebevztažnosti a nekonečna. Sebevztažnost, postavená na paradoxu lháře, vyústila v Gödelovy věty o neúplnosti a Tarského větu o nedokazatelnosti. Cantorova teorie množin, založená na přijetí aktuálního nekonečna, přinesla řadu dalších paradoxů, z nichž některé jsou spojeny se sebevztažností.

Ivan Boháček: Vesmír se rozpíná?
Krátká historie časopisu Vesmír a pokus o reflexi vyhlídek tištěného časopisu v době, kdy převládají digitální technologie.

Petr Pokorný a David Storch: Kalaharský zápisník
"Poušť" Kalahari je ve skutečnosti aridní, vysoce produktivní savana. Její klima je kontinentální a výrazně sezonní. Zima je suchá, zatímco letní tropický monzun přináší vydatné přívalové deště. Voda však nezůstává na povrchu a vsakuje se do písčitých pánevních usazenin, které už od druhohor postupně vyplňují tzv. Kalaharskou megasynklinálu. Podobný osud má i mohutná řeka Okavango ¬ poté, co sem její vody doputují z vlhkých vysočin střední Angoly, vsáknou se beze zbytku. Předtím ještě utvoří vnitrozemskou deltu se spoustou mokřadů. Přebytečné vody z Delty jednou ročně naplní plochou sníženinu Makgadikgadi a utvoří sezonní jezero. Na podobném principu funguje i severozápadně položená pánev Etosha. Kalahari sice není poušť, ale je to země žízně. V suché (zimní) polovině roku se velká stáda zvířat stěhují k mokřadům delty Okavanga. Tato životně důležitá migrace je možná díky tomu, že celý prostor Kalahari je neobydlený a stále ještě divoký. Původní obyvatelé, Sanové (Křováci), jsou lovci a sběrači a jejich řídká populace místní přírodu nijak neovlivňuje. Bohužel, dnes by bylo na místě mluvit o nich spíš v minulém čase, protože moderní africké státy vyvíjejí obrovský tlak na jejich usazení a asimilaci. Přednáška založená na vlastních pozorováních a vlastních fotografiích představí Kalahari v souvislostech klimatických a (paleo)ekologických. Bude to spíše odlehčené vyprávění o pozoruhodných rostlinách, zvířatech a lidech v tradičním stylu "natural history".


sobota

Ivan Lefkovits: O nereprodukovatelných výsledcích v biologii, o omylech a podvádění 
Vědecká komunita se rozchází v názoru, zda výsledky publikované v odborných časopisech jsou aspoň zčásti vědomě mylné, zkreslené, přikrášlené nebo dokonce zcela vymyšlené. Jak se staví vědecká komunita, nebo jak by se měla stavět, k tomuto fenomenu? Mylné výsledky – publikované ve vysoce impaktních časopisech - způsobují škodu nejen prestiži vědy, ale hlavně ztrátu času a prostředků pro ty, kteří se snaží tyto výsledky reprodukovat nebo na ně navázat. Zeptáme se rovněž, zda v totalitních systémech a v organizacích s přísnou hierarchickou strukturou (a kontrolou) je méně podvodů a méně nereprodukovatelných výsledků.

Petr Houdek: Ekonomie jazyka, jak jazyk ovlivňuje ekonomické chování Ekonomie jazyka se standardně soustředí na vliv jazykových schopností na lidský či sociální kapitál, popřípadě je jazyk zvažován coby faktor ovlivňující mezinárodní obchod či migraci. Příspěvek rozšiřuje uvedené pojetí využitím Sapirovi-Whorfovi hypotézy – teze, že jazyky, kterými lidé mluví, specificky ovlivňují způsoby jejich vnímání, usuzování a rozhodování. Na základě několika studií je ukázáno, že konkrétní vlastnosti gramatik jazyků – jako způsoby užívání rodů, časů, vyjadřování nositelů děje či zájmen – ovlivňují řadu ekonomicky relevantního chování jako je rozsah pracovní diskriminace žen, časové preference či míru individuální odpovědnosti.

Anton Markoš: Nanostruktury a vznik života
Upozorním na jemnou strukturu povrchů, jak je odhalují nanotechnologie; bude následovat zamyšlení, jak nás to může inspirovat při spekulacích o vzniku života.

Josef Lhotský: Symbiotické interakce aneb Kolik úrovní má evoluce?
Symbióza je již od druhé poloviny devatenáctého století fenoménem dobře známým, přesto však zpravidla marginalizovaným - nejprve ji do kouta odstrkoval pozitivismus neodarwinismu, a později zase složitá situace související se specializací dílčích biologických disciplín. Ukážeme si, jak koncept symbiotických interakcí vůbec vznikl, jak se později vyvíjel, a proč bychom se o něj měli zajímat v souvislosti s evolucí.


neděle

zasedání vědecké rady CTS

Ivan M. Havel: Setrvačnost přítomnosti
Nespoutané úvahy o perzistenci zážitků, propojující Husserlovu analýzu vnitřního časového vědomí s fenomenologií krátkodobé paměti.

Marie Větrovcová: Pouť a mozaika: obraz řádu pro arabský matematický kalkul Historiografie matematiky předkládá arabský kalkul (Bagdád, 9. - 11. století) jako syntézu indické a řecké matematiky. Proč v této době a na tomto místě vzniká evropsky přijatelná aritmetika a algebra? Pohledem antropologie poutnictví lze poukázat na samozřejmost islámského poutnictví jako nesamozřejmý předpoklad arabské matematiky. Nacházíme vzájemné napětí a protichůdnost dynamiky a statiky pohybu (krok, zastavení, intence a důvěra) vzhledem k matematice kalkulací. Mozaiky jsou jedinou možností zobrazování středověkého islámu. Statické zachycení vzoru/patrnosti (pattern) v nejrůznějších geometrických zobrazeních (posunutí, otočení) kaleidoskopicky representuje libovolný náhled světa. To dokládá i moderní algebraická analýza mozaik v Alhambře. Jde u pojmů pouť-algoritmus, mozaika-geometrická algebra o metaforu nebo doklad společného dobového myšlení?

David Storch: Divná Dynamika Diverzity
Narůstá stále rozmanitost života na Zemi, nebo se ustálila na nějaké rovnovážné hodnotě? Ovlivňují její dynamiku spíš geologické události (vulkanismus, pohyby kontinentů, nárazy meteoritů), nebo vzájemné interakce mezi organismy? Je prostor možností živého světa už naplněn, nebo umožňuje neustálou expanzi živých forem? Fosilní záznam ani detailní ekologická a fylogenetická data nám nedají jednoznačnou odpověď na žádnou z těchto otázek. Přesto na základě kombinace těchto dokladů můžeme sestavit docela plastický a věrohodný obrázek toho, co se s rozmanitostí života na Zemi děje – a je to zajímavější, než kdybychom se dočkali nějaké jednoznačné odpovědi.