Spor o přirozený svět

Spor o přirozený svět
Vydáno: 2010
Praha: Filosofia, 2010. ISBN 978-80-7007-317-9.
V době nebývalého rozmachu přírodních věd, ve 20. a 30. letech XX. století, se ve filosofii paradoxně začalo mluvit o „krizi věd“. Jako příznak této krize se jevila metodologická propast mezi vědami o přírodě a vědami o člověku, a také stále naléhavěji pociťovaná neschopnost vědy zodpovídat, či alespoň klást si otázky týkající se smyslu věcí a lidského konání. E. Husserl přichází ve svém pozdním díle s pojmem „Lebenswelt“ („svět života“ či „žitý svět“), který poukazuje na cestu, jež by mohla vést k překonání rozkolu mezi světem prožívaným a světem vědy. Na Husserlovu expozici problému navázal záhy Jan Patočka, který zavedl český termín „přirozený svět“.

Husserlovy analýzy vědomí i Patočkův koncept „přirozeného světa“ lidské existence měly prokázat, že nežijeme ve dvou světech, nýbrž ve světě jediném, jehož je věda – jako úsilí o obecné a vykazatelné poznání - nedílnou součástí. Přesto zde zůstává nezrušitelné napětí, které plyne z toho, že sám výkon lidské existence nelze vědecky uchopit, to znamená plně objektivizovat. Nadále stojíme před otázkou, jak patří lidský život do obrazu světa, jejž nám věda předkládá, a jakým způsobem patří věda do lidského života.

Autoři sdružení kolem CTS se k pojmu přirozeného světa vracejí, rozvíjejí, zkoumají jej z perspektivy historické, filosofické i z hledisek jednotlivých vědních oborů a kladou si otázku, zda a v jakém smyslu může být tento pojem i dnes nástrojem kritické sebereflexe vědy.

Přiložené soubory: