67. výjezd VR, CTS a hostů - Plasy

Datum konání: 7. 11. 2025 - 9. 11. 2025

Místo konání: Plasy u Plzně www.plasy.cz

Účastníci: Agha, Petr; Ajvaz, Michal; Eiseltová, Martina; Frei, Jan; Fulínová, Eliška; Haluzík, Radan; Horáček, Ivan; Hudík, Marek; Chvatík, Ivan; Jirkalová, Karolina; Konopásek, Zdeněk; Konvalinka, Jan; Kulveit, Jan; Kvasz, Ladislav; Kvíčalová, Anna; Langerová, Veronika; Makovský, Jan ; Markoš, Anton; Maršálek, Jan; Palouš, Jan; Pauknerová, Karolína; Pavlovičová, Soňa; Pokorný, Petr; Prach, Jindřich; Říha, Cyril; Sladký, Pavel; Storch, David; Suchomelová, Marcela ; Šímová, Irena; Šizling, Arnošt L.; Tószögyová, Anna; Tureček, Petr; Turek, Jan; Vojtěchovský, Miloš ; Vrtiška, Ondřej

Pátek

Jan Turek: Počátky mohylového pohřbívání v Evropě
Nejranější projevy pohřební monumentality ve střední Evropě představují dlouhé mohyly. V 5. tisíciletí před Kristem se dlouhé domy budované v trapézovém půdorysu šířily nejen v podunajské a porýnské oblasti, ale také v Pařížské kotlině a na území dnešní Belgie. Ve stejném období byly v témže tvaru budovány i první dlouhé mohyly, které představovaly symbolické propojení obydlí živých a obydlí mrtvých. Trapézová forma přetrvávala i ve 4. tisíciletí před Kristem, například u mohyl kultury nálevkovitých pohárů, zatímco podoby obytných staveb se měnily a přecházely k obdélnému půdorysu. Kontinuita takových rudimentárních artefaktů je zřejmě archetypálním projevem dlouho přežívajícího symbolického dědictví předků. Nejnovější nálezy v Čechách naznačují, že právě dlouhé mohyly mnohde iniciovaly tradici formování rituálních krajin. Kromě své pohřební funkce sloužily tyto monumenty také jako svatyně předků. V dlouhých mohylách byly zaznamenány sekundární pohřby spojené s pozdějšími periodami (kulturou se šňůrovou keramikou a únětickou kulturou). Pohárové kultury 3. tisíciletí před Kristem k nám ale přinášejí nový typ pohřebních monumentů v podobě kruhových mohyl. Tato forma hrobek se zjevně nevyvinula z dlouhých mohyl. Naopak představuje nový jev pocházející ze severopontsko–kaspické oblasti, spojený s jámovou kulturou a tzv. stepní migrací.

Petr Pokorný: Na počátku bylo leccos
Od rozšíření představy čtvrtohorních ledových dob byla živá příroda střední Evropy pokládána za jakýsi konglomerát vzniklý postglaciálními migracemi teplomilných organismů z více či méně vzdálených regionů. O jejich lokálním přežívání v nejchladnějších fázích posledního klimatického cyklu se neuvažovalo vůbec, nebo jen velmi opatrně. Pod tlakem nových dat se ovšem celkový obraz radikálně proměňuje. Nejspíš je na čase začít uvažovat o místních glaciálních refugiích jako o nejen důležitém, ale dokonce dominantním zdroji současné středoevropské biodiverzity.

David Storch: O původu druhů prostřednictvím přirozeného výběru
Darwinovo stěžejní dílo se zabývá adaptivní evolucí, ale název poněkud překvapivě odkazuje k původu druhů, tedy námi rozlišovaných biologických jednotek. O samotném vzniku druhů se u Darwina zas tolik nedočteme a tradičně se má za to, že zrovna v tomto ohledu byly Darwinovy představy vyvrácené později znovuobjevenou genetikou, která evoluční teorii zásadně změnila. Neodarwinistickáb revoluce poskytla jiný pohled na povahu a původ druhů, kde klíčovým principem je reprodukční bariéra mezi druhy. Od devadesátých let se ale situace zase začíná měnit, vše je složitější a zajímavější. Nakonec se nám Darwinova intuice vrací, ale v nové, více genocentrické podobě.

Petr Agha: Návrat jako začátek
Přednáška zkoumá, co v Evropě po roce 1989 skutečně znamenalo „začít znovu“. Navrhuje, že počátky nebyly jen o zákonech a institucích, ale také o pocitech, gestech a tónu, jímž jsme se naučili mluvit o sobě i o Evropě. Ukazuji, jak se z ikonických obrazů roku 1989 stal uklidňující příběh, který zpevnil směr, ale zároveň zúžil představivost; jak jazyk „přechodu“ lidi vychovával k trpělivosti, uměřenosti a víře v postupné kroky; a jak se morální autorita disidentů proměnila v každodenní normu, která často tlumí spor. Právo a městské prostředí přitom nefungují jen jako pravidla a kulisy, nýbrž jako způsoby, jak se máme cítit „správně“. Tvrdím, že dnešní napětí v Evropě nepramení z nedostatku pravidel, ale z únavy jedním jediným tónem.

Miloš Vojtěchovský: Jaký mají vůbec smysl aktuality?
Shodou okolností se témata o počátku, rámující tento seminář a letní symposium v bývalém klášteře Plasy v roce 1996 protínají v časové smyčce. Při přípravě výstavy a festivalu Centra pro metamedia Plasy jsme tehdy s Igorem Hlavinkou diskutovali o časovosti, o fenoménu archetypálního a základního a o tom, jaký smysl v dnešním světě, neustále běžícím kamsi k dalekému horizontu by to mohlo mít? Z odstupu 27 let se pokusím krátce připomenout jak se tehdejší geopolitická a kulturní situace v České republice, nebo ve světě do celkem efemérní události v Plasích mohla otisknout. Co se tenkrát kolem dělo? V roce 1996 utichala válka o Bosnu a Hercegovinu a psychiatr Radovan Karadžić odstoupil ze své funkce. Na Balkáně násilí pokračovalo nicméně do roku 1999. Kandidát Demokratické strany Bill Clinton vyhrál v USA souboj s Al Gorem. Výstava a symposium Ars Elektronica v Linci se jmenovala "Memesis – Future of Evolution" a týkala se módního fenomenu "digitální revoluce". Kampaň ODS k volbám na jaře roku 1996 byla vedena pod sloganem: „Dokázali jsme, že to dokážeme!“. Ten údajně vymyslel Václav Klaus. Miloš Zeman za ČSSD získal pozici předsedy Poslanecké sněmovny, což za dva roky vyústilo v tzv. “opoziční smlouvu”. Spekulanti Pavel Tykač a Jan Dienstl se svým Motoinvestem razili v roce 1995 heslo „Drobní akcionáři, plačte!“ a zahájili "třetí vlnu kupónové privatizace”.

Sobota

Ladislav Kvasz: Počátky klasické epistemologie – klasická epistemologie jako teorie poznávání matematického typu

Zdeněk Konopásek: Počátky, které se potichu vytratily: O co přicházíme se sociologií vědeckého poznávání
Dnešní science and technology studies (STS) se podstatnou měrou vyvinuly ze sociologie vědeckého poznávání (SSK), která se formovala od 2. poloviny 70. let. Ačkoli SSK nikdo neodvolal či nezrušil, z programu STS se koncem 90. let potichu vytratila. Proč? Jak? S jakými důsledky? A čím by mohl být výzkum v duchu SSK i dnes cenný? Povídání doložím příklady z díla dvou rivalů a klíčových osob SSK/STS, Harryho Collinse a Bruno Latoura, zejména v období tzv. science wars a poté. Oba nějak revidovali kritický program sociologie vědy, ale oba na něj vlastně po svém rezignovali.

Eliška Fulínová, Karolína Pauknerová a Jindřich Prach: More-than-Human Histories: Plants and the Ecologization of Landscape Memory
Náš společný projekt představuje nový příspěvek k oblastem studia paměti a dědictví. Nejen velké stromy, ale i méně nápadné keře a zahradní květiny (pivoňky, narcisy a rybíz či klokočí) odkrýváme jako paměťové aktéry. Přístup více-než-lidský, kombinující perspektivy antropologie krajiny, filosofie a botaniky, otevírá nové perspektivy na paměť krajiny. Paměť není jen lidská, materiálová, ale je zakotvená i v živém. Na příkladu Ralska ukazujeme, jak po vysídlení německého obyvatelstva a využití území vojenským a průmyslovým způsobem přetrvaly v dnešní krajině některé ozvuky minulosti.

Karolina Jirkalová: Nová česká „vesnice“?
Od konce 2. světové války v českých zemích zanikly desítky vesnic. Ale několik málo se jich také nově postavilo. Lidice a Zvírotice jsou známé, ale co dál? A co všechno se postupně začalo označovat jako „vesnice“ a proč? Krátký obrázkové exkurz do nových českých „vesnic“ od roku 1945 dodnes.

Radan Haluzík: Proč si kosovští bratři začali stavět stejné domy? Velký dům jako adaptace na velkou změnu
V oblastech obývaných etnickými minoritami na západním Balkáně zuří už třetí dekádu neutuchající stavební horečka. Na chudém venkově i předměstích vyrůstají velké a nápadné vily, napodobující tu své západní vzory, tu fantazie z reálné i imaginární historie. A uprostřed svítí jako majáky změny řady "na vlas stejných" domů albánských velkorodin! Dva bratři – dva identické domy, tři bratři – tři domy, šest bratrů – šest domů, atd.… Odkud se tato nová tradice vzala a jaké jsou její důvody?! Uvidíme (nejen) balkánský venkov ve větru současných epochálních změn. A spatříme dům v roli transformačního agenta snad největší kulturní ale i ekologické transformace za stovky let. Uvidíme, jak (některý) začátek může být vlastně začátkem konce…

Martina Eiseltová: Ramsarská úmluva – od počátků po současnost
Ramsarská úmluva – Úmluva o mokřadech – je první globální úmluvou zaměřenou na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů. Současně se jedná o jedinou úmluvu chránící určitý typ biotopu. V první části příspěvku představím počátky vzniku této úmluvy a její fungování. Ve druhé části se podělím o osobní zkušenost práce pro mezinárodní organizaci International Waterfowl and Wetlands Research Bureau (IWRB) – v překladu Mezinárodní úřad pro výzkum vodních ptáků a mokřadů (dnes Wetlands International), která stála u zrodu této úmluvy a do současnosti její činnost podporuje. Program vzdělávacích kurzů zaměřený na ochranu a obnovu mokřadů, který jsme v IWRB zahájili v 90. letech minulého století, pokračuje do dneška, a v posledních pěti letech jsou tyto mezinárodní kurzy organizovány ve spolupráci MŽP a CTS.

Neděle

Zasedání Vědecké rady CTS a rady Cooperatia

Anna Kvíčalová: Počátky CTS
Odkud se u nás vzala koncepce transdisciplinarity? Co má CTS společného s Institute of Advanced Studies v Princetonu? Bez kterých žen by to nešlo? A musí mít každé transdisciplinární pracoviště věž? Ve svém krátkém příspěvku představím probíhající výzkum historie CTS, zdroje, které pro něj máme k dispozici a otázky které si nad nimi můžeme klást.

Anton Markoš: Kolektivní paměť (v evoluci)
V naší knize s J. Horským jsme charakterizovali dvě klauzury života, buněčnou a kolektivní. Ta druhá se týká organizace a forem paměti celků typu populace, druh, společenstvo – a také forem "horizontálního toku" informací, metabolitů, struktur a forem vzájemných vztahů. Co je důležité, taková společenstva povstala hned v počátcích života.

Jan Palouš: Dráha Slunce: Kde jsme se to ocitli?
Slunce leží na periferii Mléčné dráhy, poblíž roviny symetrie. Střed naší Galaxie oběhne zhruba za 250 milionů let. Satelit ESA GAIA proměřil polohy, vzdálenosti a vlastní pohyby u více než jedné miliardy hvězd. To umožňuje přesně odhadnout nejen vzdálenost Slunce od galaktického středu a jeho rychlost v galaktocetrických souřadnicích, ale i změřit neosově symetrické součásti gravitačního potenciálu působené galaktickou příčkou a spirálními rameny. Pak je možné vypočíst dráhu Slunce i polohy oblaků mezihvězdného plynu a mladých hvězdokup směrem do minulosti. Zjišťujeme, že v období před 14 – 11 milióny let se Slunce nacházelo v blízkosti mezihvězdných oblaků v Orionu, tj. v místech s mnohem větším množstvím mezihvězdného plynu a prachu, kde v době Miocénu explodovalo několik supernov. Pokles teploty v době Miocénu patrně nelze oblasnit jako důsledek stlačení heliosféry a přílivu vysokého množství mezihvězdného prachu, neboť tento vliv nebyl patrně dostatečně velký. Ovšem anomální koncentraci radioaktivních izotopů 10Be a 60Fe objevené v geologických vrstvách na dně Pacifiku je možno vysvětlovat jako důsledek ozáření supernovami. V současnosti jsme si ocitli v dutině s velmi nízkým množstvím mezihvězdné hmoty, která je vyfouklá větrem mladých hvězd asociace Scorpius-Centaurus.