Co s uměním v době kdy umělcem může být kdokoli a uměleckým dílem cokoli

Západní umění se ve 20. století radikálně rozešlo s poetickými, estetickými a sociologickými principy, které od starověku určovaly jeho charakter, determinovaly tvůrčí mechanismy a rámcovaly sociální prostor, v němž uplatňovalo své funkce. Reprezentační strategie a institucionální rámce současného světa umění zpochybnily instituci autorství, oslabily ontologický status uměleckého díla a zrelativizovaly interpretační přístupy k němu. Umělci se ponořily do hlubin jazyka, odvážnější z nich dokonce splynuli s médiem. Filozofická smrt subjektu a autora a technologické, participativní a interaktivní způsoby umělecké komunikace udělaly příjemce spoluodpovědným nejen za receptivní zhodnocení uměleckého díla, ale nejednou i za jeho výslední konfiguraci.

Výsledkem je situace, kdy uměleckým dílem může být cokoli a ponovu jej nemusí ani vytvořit nebo zkoncipovat umělec. Umění dnes může objevit kdokoli kdekoli, může se jednoduše přihodit. To vše se děje s velkorysým požehnáním relevantních institucí, jež se umělecké herezi pohotově a flexibilně přizpůsobují, někdy i proti vůli samotného autora. Autor ve své přednášce odhaluje kudy dnes vedou hranice světa umění a zamýšlí se, zdali je umění schopné ovlivňovat chod života či dokonce měnit tok společenských událostí a dostát tak svých neskromných ambicí.