Mezi optimismem a varováním: Československá expertíza o kolektivní péči o děti v transnacionálním kontextu studené války

Po druhé světové válce identifikovali lékařští a psychologičtí odborníci vývojové problémy u dětí vyrůstajících odděleně od matek. Tento poznatek – později rozpracovaný do teorie vazby (attachment theory) – získal globální pozornost po zprávě Johna Bowlbyho z roku 1951, kterou si objednala Světová zdravotnická organizace (WHO). V 50. letech socialistické země střední a východní Evropy rozvíjely vlastní expertízu zaměřenou na kolektivní péči o děti, kterou považovaly za klíčovou pro ekonomickou aktivitu žen. Experti a expertky z Polska, Maďarska, Československa a NDR se inspirovali západním i sovětským výzkumem a vytvořili přístup „informovaného optimismu“: uznávali potenciální rizika kolektivní péče, ale věřili, že dobře organizovaná péče je pro děti prospěšná.

V první polovině 60. let však českoslovenští odborníci tento konsenzus zpochybnili. Mezinárodně úspěšný dokumentární film Děti bez lásky (1963) dramaticky varoval před škodlivými dopady kolektivní péče. Tento kritický přístup postavil Československo mimo proud socialistické expertízy a dočasně ho vyřadil z transnacionálních diskusí v tomto poli.

Přednáška vychází z projektu ExpertTurn a analyzuje ambivalentní roli Československa v transnacionální cirkulaci vědění o péči o děti během studené války a ukazuje, jak lokální vědecké a filmové produkce formovaly (a narušovaly) globální diskuse o dětství, mateřství a ženské práci.