Právo, vůle, národ: kritika jedné politické teologie

Rousseauova obecná vůle je transcendentální princip prostupující vším zákonodárstvím a životem politické obce v její totalitě! Také obrazy národa jako ústavodárné moci se blíží transcendentálnímu principu, v němž národní suverenita má atributy prvního hybatele světa politiky. Je toto zbožštění ale nutné jako symbolický základ legitimity, nebo stačí, když legalita a moc fungují v systémech pozitivního práva a politiky?

Ze sociologického hlediska nacionalismus fungoval a dosud mnohdy funguje jako jedna z forem tzv. sekulárních náboženství. K těm patří totalitní ideologie, ale zrovna tak i některé výklady moderního práva a především lidských práv jako základních principů moderní demokratické společnosti. Například právní filosof Ronald Dworkin hovořil v této souvislosti o potřebě "náboženství bez boha". Nacionalismus je také takovým náboženstvím, a proto je otázka, zda i legitimita moderního práva a státu je vždy podmíněna nějakým takovým sekulárním náboženstvím, ve kterém by kolektivní vůle národa fungovala jako transcendentální princip.