9th Student Meeting - Prachovské skály

Problémy, které mě vedou na (za) hranice mého oboru.

Výtažky stručné, leč výstižné z jednotlivých příspěvků samotnými autory provedené, následují.

Jaroslav Bačkovský Filosofie jako životní nutnost anotaci příspěvku nedodal (velmi stručný a velmi výstižný výtažek)

Pavla Koucká Problémy, které mne vedou až na (za)hranici mého oboru Hovořila jsem o problémech intuitivního přístupu v etologii. Když vidíte zoufalství mláděte jemuž zahynula matka či pozorujete radost a vzrušení hrajících si štěňat, nepochybujete o tom, že tato zvířata mají emoce. Když pak přijmete výzvu štěněte a začnete si hrát s ním, mezidruhové hranice se vám lehce rozplynou a zdá se vám, že prostě chápete, co vaše štěně cítí. Věda volí jiný přístup k emocím u zvířat: přístup zajisté regulérnější, dokazatelnější a méně antropomorfický. Avšak stejně tak, jak někde může být antropomorfismus zavádějící a škodlivý, jinde je plně namístě.

Linda Fejtková Co mě vede za hranice mého oboru Vzhledem k tomu, že studuji filosofii a ta se podle mne týká dalších oborů zcela organicky, pokusila jsem se nejprve stručně říci, co si o filosofii v dnešní době myslím. Ovšem to, co mi osobně nejčastěji vede blíže do dalších oborů, jsou téměř vždy druzí lidé a jejich problémy a starosti (a také má zvědavost samozřejmě). Dále jsem chtěla upozornit na zvláštní fenomén, se kterým se dnes, na přelomu tisíciletí a v době tzv. postmoderní setkávám především u lidí vyšší inteligence, kteří pracují v různých odvětvích, ovšem téměř všude jejich práce spočívá v manipulaci s reprezentacemi - tedy v zásadě mají minimální kontakt s hmatatelnými výstupy své práce. Nemyslím si však, že pro inteligentního člověka je problém vnímat za reprezentacemi \"skutečné\" výsledné předměty a děje, ovšem ty jsou uchopeny skrze intelekt a nikoli tělesno. Proto jsem rozdělila vnímání na teoretické (myšlenkové, intelektové) a tělesné (taktilní, niterně prožité). To, co mi přišlo, že je dnes podceňováno, je právě onen druhý druh, tedy tělesné vnímání. Tento fenomén by snad bylo možné nazvat odcizení ovšem nikoli světu, ale vlastnímu tělu. (Jako ilustraci by bylo možné uvést přístup např. k nemoci či vůbec bolesti, která je většinou chápána jako chvilkový \"error\", který je nutno co nejrychleji eliminovat chemickými prostředky.) Dále jsem si zaspekulovala, zda je možné, že vnímání vlastní tělesnosti je primárním zdrojem vnímání \"kontinuity\" vlastního života. Tělo nás zařazuje do světa prostorově - určuje, kde jsem já, ale také časově - stárnutí. Každodenní shon a dnešní povětšinou teoretické problémy nás odvádí od nás samých (od kontinuity našich vnitřních prožitků - od našeho tělesného \"kde\" a \"kdy\" v kontinuitě s minulostí a budoucností). Zmínila jsem pak některé pokusy o návrat k vnímání sebe sama, které jsem však přirovnala spíše k \"únikům\" - a to proto, že mají charakter krátkodobého odpoutání se od problémů každodenního světa a nikoli uchopení kontinuity vlastních osobních a niterných problémů. Jako příklad jsem uvedla rostoucí popularitu adrenalinových sportů či z duchovních odvětví zen-buddhismu, který je podle mého názoru člověku zapadní civilizace téměř nepřístupný. Načež se strhla vášnivá debata o tom, nakolik je či není zen-buddhismus pochopitelný a praktikovatelný západním člověkem :).

Jakub Čapek Móda Na základě studia časopisu Elle a teoretických prací (Barthes, Fink) jsem se zamýšlel nad fenoménem oděvní módy. Omezil jsem se na tři hlediska. 1. móda a čas - pomíjivost a zvláštní typ přítomnosti, s nímž se v módě setkáváme, 2. móda jakožto rétorický systém, 3. svoboda a individualita v módě. Na závěr jsem se pokusil vystihnout napětí, do nichž nás toto téma staví. Jde například o napětí mezi zdáním (vnějškem) a skutečností (jádrem věci), nebo o napětí mezi rétorikou (účelovým prosazováním stylu) a pravdou (jež snad ani žádný styl mít nemá a prosadí se sama). Tato dvě tradiční napětí jsou ve hře i tehdy, když se ptáme, zda existuje móda například ve vědě.

Michal Hanzelín Za hranicemi mého oboru Příspěvek, patrně z důvodu bloudění autora za hranicemi svého oboru, nedodán.

Lenka Zamykalová Asistovaná reprodukce Mluvila o ustavování hranic v asistované reprodukci z pohledu sociologie vědy a technologií. Jednalo se především o hranice neplodnosti (kdo smí participovat?) a hranice lidství (jak zacházet s embryi). Kdo se podílí na definici hranic: lékaři, vědci, pacienti/tky, etické komise, soudy, zákony, vyhlášky… Jaké diskursivní strategie jsou různými aktéry používány. Jak je v asistované reprodukci zacházeno s kategoriemi společnosti, přírody a vědy.

Marek Páv Něco v hlavě Můj příspěvek se pokusil nastínit nezbytnost celostního pohledu nejen na nemocného, ale na každou živou bytost. Jakožto psychiatra mě na a za hranice oboru vede vzájemné ovlivňování imunitního, endokrinního a nervového systému. Tyto řídící systémy organismu bývaly dřírive oddělovány, nyní s rostoucím poznáním dochází k objevování společných mechanismů, jež jsou jim společné, a jsou náznaky, že by jednou v budoucnosti mohlo dojít k jejich splynutí pod společnou hlavičkou psychoneuroimunologie či neuroimunomodulace. Na různých příkladech jsem se pokusil nastínit, jak toto ovlivňování probíhá, ke škodě mých posluchačů, převážně na molekulární úrovni. Poněkud jsem akcentoval psychické ovlivněni imunitních faktorů, obor zvaný psychoimunologie.

Samuel Zajíček Tarot Příspěvek, patrně pro nutnost utajení některých mystérií, nedodán.

Honza Burian Mind-Body NoProblem Cesty k nalezení nové vědecké metodologie schopné uchopit dosud neřešitelné problémy jako je např. mind problem. Nová metodologie se musí vrátit k ontologické fundaci současné vědy. Dosavadní ontologický koncept dualistického rozštěpu na res extenza a res cogitans, je možno nahradit konceptem, který za základní ontologická primitiva pokládá akce, procesy, eventy. Tento pohled má předpoklady ke sjednocení světa objektivního i subjektivního.

Michal Winter Hranice v číslech Michal Wittner přispěním členů Klubu ukázal, jak se studijní programy liší ve vnějších, dobře kvantifikovatelných znacích.

Helena Veselská Problémy, které mne vedou až na/za hranici mého oboru Na výjezdu jsem mluvila o problémech, které mě vedou na/za hranice mého oboru - medicíny. Ze jednou z hranic oboru jsou i osobní hranice každého pekaře, hranice, za kterou je syndrom vyhoření. A o tom, jak mu předejít a moci kvalitně pracovat i na takových místech, jakým je např. hematologicko-onkologické oddělení. Prostě v podstatě hygiena práce, ale trochu jinak a hlavně s upozorněním na situace, které jsou těžké, nebo dokonce nebezpečné. Třeba i tím, že se o nich běžně nemluví.

Daniel Čech Filosofické otázky informatiky Ve svém rozpačitém příspěvku s poněkud zavádějícím názvem \"(filosofické) otázky informatiky\" jsem usiloval o určité zamyšlení nad možnostmi počítačů tak jak je studuje teoretická informatika. Na příkladech nerozhodnutelných úloh ukázat meze algoritmického přístupu, dále ekvivalenci mnohých výpočetních modelů, která dává tušit určitý hlubší základ toho, co se skrývá za slovem algoritmus. Třebaže na většinu těchto témat nedošlo, přednáška poměrně záhy přerostla v divokou diskusi. Ještě pozdě večer bylo možné spatřit skupinky studentů vášnivě debatujících o možnostech Turingových strojů.

Tereza Vajdová Demokratický deficit v Evropské unii Příspěvek se věnoval zdrojům demokratické legitimity tří institucí EU – Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady ministrů. Evropská integrace začala po II. světové válce jako elitní projekt (nebyl to proces “zdola” ale “shora”). Od 90. let se však soustavně píše o krizi legitimity EU nebo o tzv. demokratickém deficitu. Řešení se hledá v posílení forem přímé účasti občanů na tvorbě politiky a na rozhodování. Otázka je, kde je v rámci institucí EU prostor pro přímou účast občanů a zda je vůbec žádoucí. Leoš Převrátil Nefyzická fyzika a antiatomismus Ve svém příspěvku jsem pohovořil o hranicích fyzikálního poznávání, astronomického ideálu poznání, neomechanicismu kolem nás a jeho slabinách.

Jaromír Adamec Složitost Příspěvek, patrně pro velkou složitost nedodán.

Arnošt L. Šizling Vědět V příspěvku jsem se pokusil navrhnout metodu poznávání, která by vyhovovala staré evropské přírodovědné škole, a přitom nebyla v přímém sporu s metodologií výzkumu Hypothesa-Verifikace, prosazovaném americkými vědeckými kruhy. Nejdřív jsem vymezil tři stupně poznání. Prvním je získání poznatku, druhým ověření jeho pravdivosti a třetím získání jistoty o správnosti jeho ověření (chcete-li o jeho platnosti). Poté jsem vymezil pojem myšlenkový tvar a ukázal postup klasické evropské biologie, vedoucí k jeho obhájení. Zdůraznil jsem vlastnost tohoto postupu získávání poznatků, a sice nezpochybnitelnost ověření poznatku (myšlenkového tvaru) pouhým zpochybněním jednoho obhajovacího kroku. Proti tomu jsem postavil postup matematický, kde k důkazu tvrzení (věty) vede lineárně uspořádaný konečný sled kroků. Zpochybněním jediného kroku se důkaz stává neplatným. Systém prosazovaný americkou školou je inspirován matematickým přístupem a stojí na formulování a zamítání nulových hypotéz. Potom jsem na příkladu testování realističnosti generátoru pseudonáhodných čísel, testování shody dvou rozdělení a testování shody složení potravy u dvou druhů netopýrů, ukázal že přinejmenším pro některé okruhy otázek platí, že nulové hypotézy nejsou elementární. Tj. lze je rozkládat na další a další nulové hypotézy. Na tomto poznatku jsem postavil metodologický model poznávání v biologii, který by respektoval exaktnost americké školy a zachovával výhody staré školy evropské. Hlavním pojmem tohoto modelu se stal pojem, který pro tento model navrhl Doc. Zdeněk Kratochvíl, Dr. Tímto pojmem je “oslabení myšlenkového tvaru”, který by mohl nahradit termín “zamítnutí nulové hypotézy”. Se skrovným příspěvkem úpravy grafické a stylové, sestavil Arnošt L. Šizling