Post-funkcionalistická situace v architektuře

Sociální funkce, prostorová dispozice a hodnota architektury ve funkcionalismu (Le Corbusier, Bauhaus, Teige) a po něm.

Současná architektura je poněkud obsáhlým tématem, které se zdá vzpírat obecnému uchopení a především nějakému „slohovému“ reflektování, které by umožnilo naší době nějak se pojmenovat, nebo se chápat s architekturou. Jistým obecným pocitem tak zůstává, že žijeme v době po funkcionalismu, a že existuje něco jako architektura stará, Staré Město i Nové Město, funkcionalistickému projektu předcházející, dále moderna, Jižní Město, projekt sám, a naše doba, která (téměř) sousedství těchto tří měst zdědila i s nejistotou, jak se ho chápat. Bez ambice na ono chybějící vymezení a pojmenovaní situace se nabízí rozvážení toho, jak se funkcionalismus ujal architektury a jakým způsobem ji změnil, jestliže jeho impakt tak silně pociťujeme. To si žádá především uvedení do toho, jak funkcionalisté rozuměli slovu funkce, které si vytkli do samotného pojmenování svého „posledního velkého stylu“. Dále lze zvažovat, jak se toto jejich chápání funkce dotýká recipování architektury v jejích třech rozměrech: objektu, prostoru a mapě jako meta-prostoru. V souvislosti s recepcí architektury v těchto třech rozměrech stojí za zmínku obecný požadavek naší doby: Chceme hodnotnou architekturu a z té starší zachovat jen to hodnotné. Než se rozhodneme, co to bude, nebude na škodu, zvážit i souvislost pojmů funkce a hodnoty.

Seminář vznikl v rámci grantu GAUK 661712, Pojmy přítomnosti a současnosti v současné francouzské filosofii.