Péče o společný domov po česku: Církve a environmentální agendy po roce 2013

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi z roku 2012 otevřel cestu restitucím nemovitostí, a církve se tak znovu staly správci významné části tuzemské krajiny (prozatím bylo vydáno cca 133 000 ha lesů a 36 000 ha polí a luk). Vzhledem k praxím zahraničních církví nebo vzhledem k vydání encykliky Laudato si’ v roce 2015 jsme společně s částí veřejnosti očekávali, že církevní správa krajiny ponese environmentálně příznivé rysy. Od roku 2019 jsme se proto tímto tématem začali zabývat v rámci výzkumu Proměny církevních morálních ekonomií v ČR a SR v kontextu restitucí a odluky od státu (GAČR). Zajímá nás, jak se environmentální agenda stává v církvích tématem a akcí, díky jakým sítím, diskurzům či situacím, a kde naopak naráží. Předběžná zjištění naznačují, že environmentální hledisko se v církevním hospodaření etabluje jen nesměle. Narazili jsme však i na několik míst, která v tomto ohledu vybočují. Svá zjištění se pokusíme vztáhnout k obecné otázce našeho projektu ohledně pozice církví v naší společnosti.