Zvuk jako důkaz: hlasový otisk a (ne)objektivní sluch v československé kriminalistice

V polovině 70. let bylo na pražském Kriminalistickém ústavu založeno oddělení tzv. fonoskopie - expertní forenzní pracoviště, jehož úkolem bylo vyvíjet „objektivní“ metody analýzy zvuku za účelem identifikace neznámých hlasů ve zvukových záznamech. V přednášce představím historii této unikátní, i když polozapomenuté, zvukové laboratoře v kontextu výzkumu tzv. hlasového otisku v období studené války. Zvláštní pozornost budu věnovat roli sluchu a zraku při konstruování a vyjednávání nové forenzní audio expertizy a rozeberu složitý proces, ve kterém se zvuk (z anonymních telefonátů, odposlouchávaných hovorů nebo záznamů z policejních výslechových místností) stává důkazním materiálem.