Biosémiotika jako pole setkání dějin kultury s evoluční biologií

tkání historiků kultury s biosémiotiky nabízí příležitost klást nové otázky a hledat jejich nová řešení. Představit bych chtěl následující příklady (které se nám vyjevily jako významné při společné práci s Antonem Markošem na chystané knize):

(a) Jedním ze styčných bodů je teorie znaku a narativistická teorie dějin.

(b) Pojem „nesoučasné současnosti“, se kterým pracují někteří dějepisci, lze propojit s Flegrovou teorií plastických a elastických fází evoluce jednotlivých druhů.

(c) Vyvstává tak otázka – ryze hypoteticky řečeno – možné „somatizace kulturního vývoje“.