Úvahy k ontogenetickému pojetí generativních obrazů

Generativní obrazy se vymykají řadě teoretických nástrojů uměnovědných a vizuálně orientovaných oborů: jsou spíše operativní než reprezentační, procesuální než individuálně stabilní a ve většině případů dokonce okem neviditelné či (paradoxně) „nevizuální“. Přednáška představí vybrané teze ze vznikajícího disertačního projektu, který generativní obrazy nahlíží z ontogenetické perspektivy. Opírá se přitom především o myšlení francouzského filozofa Gilberta Simondona, zejména o jeho originální redefinici samotného pojmu obrazu, který u něj překračuje tradiční rozdělení mezi vnějším objektem a mentální reprezentací ve prospěch decentralizovaného a transformativního „obrazového cyklu“. Tento cyklus bude ilustrován mimo jiné na příkladech ze současného umění, které nás nutí klást si odlišné otázky o povaze imaginace a kreativity v době generativních médií, než jaké často dominují debatám o tzv. „umělé inteligenci“.