Vzestup cringeokracie: Bizár jako politická strategie

V rámci boje o stále vzácnější voličskou pozornost a ve snaze podat lidový, generačně vstřícný a hlavně autentický obraz sebe sama se politici ve volebních kampaních stále více uchylují k práci s bizárem coby masově sdíleným obsahem. V době, kdy se tzv. cringe stává na sociálních sítích z žánrové estetiky kulturní normou se specifickými infrastrukturami, se dále prohlubuje trend personalizace politiky, kdy je osobnost kandidátů nasvícena více než politické programy. Krátkodobá temporalita sociálních sítí pak vede k tomu, že osobnost kandidátů již přestává být podávána narativně, ale pouze afektivně, a nadto jsou v algoritmickém prostředí emoce voličstva pouze vytěžovány, nikoli kultivovány. Cringeokracie bude představena jako huxleyovská dystopie, v níž se propojují preference emocionálního před racionálním, banálního před podstatným, individuálního před kolektivním, epizodického před tematickým a osobního před neosobním.