Historie se nikdy neopakuje - a co vše z toho vyplývá...

Venue: CTS, Husova 4, Praha 1, 3. patro

Postulát "historie se neopakuje", spolu s přesvědčením, že "vše co je, má dějiny", a s primátem individuace, představují axiomy oboru, který původně nabízel nejen objasnění minulosti v užším smyslu ("co se (vlastně) stalo?"), ale i zodpovězení širší otázky po tom, co se v dějinách „vlastně děje". Skutečnost, že oba základní proudy soudobé historiografie (realistický a konstruktivistický) syntetické koncepty dějin výslovně odmítají, je však důkazem toho, že rigorózní aplikace primátu individuace v historiografii formulaci syntetických konceptů zcela znemožňuje a zároveň (nevědomky?) redukuje obor na pouhé "skladiště faktů". Zvláštní ironií dějin k tomu dochází právě v době, kdy přírodní vědy objevem časové (tj. historické) dimenze přírodních procesů v oblasti jevů nelineární dynamiky dospěly k mnohem hlubšímu pojetí fenoménu ireverzibility než tradiční pojetí, ze kterého dodnes vychází humanitní obory. Aplikace modelů non-lineární dynamiky proto nabízí nejen nové pochopení historických procesů, ale nakonec i možnost opět integrovat mikrohistorie zvláštního/jedinečného do metahistoriie dění.