Zlé já

Venue: CTS, Husova 4, Praha 1, 3. patro

Tvrzení Davida Humea a řady filosofů po něm o tom, že to, co má být, se z toho, co je, žádným způsobem odvodit nedá, bylo pro etiku kamenem úrazu a díky tomu byla etika mezi ostatními vědami popelkou: bádat v oboru etiky se zdá obzvlášť těžké, poněvadž chybí jak pevný Archimedův bod, tak empirické údaje. Důsledkem je, že nemáme žádné kritérium pro vyhodnocení systému etiky. Etika se tradičně zabývá konceptem dobrého života (eudaimonia) a obecné pojetí praví, že takový život závisí na ctnostech (aretai) a ničem jiném: když někdo ctnosti (aretai) má, je dobrým člověkem; cokoliv pak koná, je dobré samo o sobě. Proti tomu pouze ten, kdo ušlechtilé skutky koná, také se dobrým stává. Avšak takové řešení je chybné, poněvadž nelze najít žádný čin, který by se nedal zneužít, čili byl by absolutně dobrý, dobrý ve všech možných světech. Avšak tuto strategii lze otočit a ptát se, zda nejsou skutky absolutně zlé, totiž takové, které by se nedaly pro žádné dobro použít. Ukazuje se, že tomu tak je, když příkladem je kruté chování, které se projeví například krutou vraždou. Zde je kýžený moment kteréhokoliv systému etiky vhodný coby východisko. Případný etický důvod takového činu si představit nelze. Na tomto základě lze mít za to, že jsou též zlí lidé, jejichž povahu studovat je třeba. Toto je úkolem i pro nás. Ve své přednášce se pokusím načrtnout základní rysy zlého já a sledovat je zpět v osobním vývoji až k prvotní volbě. Znalost takového rozvoje ryze zlého já je klíčová v tom, že díky ní lze již záhy postřehnout zhoubné sklony a zabránit jim dřív, totiž když změny jsou ještě vratné. Ve své analýze ukáži na pozadí obecné motivace lidské bytosti několik takových rysů i výhody takového přístupu oproti přístupu tradičním spočívajícímu v popisu dobrého života, jenž je svým způsobem tyranský.