8. studentský výjezd - Samopše

Paměť

Výjezdní zasedání klubu studentů Centra pro teoretická studia, tzv. studentský výjezd, který se koná jednou za půl roku, se tentokrát opět, již podruhé, odehrával v ubytovně Sportareálu v Samopších. Hlavní náplní výjezdu byly jako obvykle přednášky jednotlivých členů, které stejně jako na minulých výjezdech měly zastřešující téma, jímž tentokrát byla paměť, respektive “Paměť, jak ji tematizuje Vaše disciplina”.

Cyklus přednášek v pátek ráno zahájil Michal Wittner, navrhovatel tématu, se svou přednáškou na téma “Prostorová paměť”, ve které nás seznámil s možnostmi navigace živočichů v prostoru, která zároveň pěkně dokumentoval zápisy svých měření chování potkanů ve vodním bludišti. Pro informaci - navigovat se můžeme tím, že cíl vidíme, tím, že známe jeho polohu vůči jiným věcem, které vidíme, nebo díky vnitřním senzorům polohy a pohybu (tam trefím i poslepu).

Po Michalovi vystoupil Honza Burian, který především neinformatiky seznámil s existencí a principy tzv. genetických algoritmů, algoritmy pro hledání optimálních řešení ukázal na principech odkoukaných od živých organismů (multiplikace, selekce, rekombinace, mutace).

Před obědem ještě vystoupil Leoš Převrátil se svou promluvou “Vzpomínání na vzpomínání”, která osvětlila problém paměti v poněkud lidštější a přirozenější poloze. Leošův příspěvek byl, jak se později ukázalo, úvodem k několika podobným přednáškám ležícím na pomezí psychologie, filosofie a neurofyziologie.

Po obědě bylo volno, které každý využil po svém. Někteří se koupali, jiní se věnovali procházkám, připravování si přednášek či spánku. V krásném počasí se nikomu nechce poslouchat přednášky zavřený v místnosti.

Odpolední program načal Jakub Jirsa se svou “Archaickou představou paměti”, tedy pojetím paměti v dobách starého Řecka. Dozvěděli jsme se, kde brali inspiraci básníci, kdo bral inspiraci jim, za trest, a že čas trestu je časem paměti. Těžko trestat, co je zapomenuto.

Od filosofie k poněkud fyzikalističtějšímu pohledu přešel Sam Zajíček, který se pokusil svou přednáškou “Paměť coby kontextualita” naznačit, že paměť není nic fundamentálního, lze ji odtransformovat a zahrnout do fyzikálního stavu systému - paměť se pak tedy vynořuje při přechodu od mikrostavů k makrostavům.

Ve stále poněkud “exaktnějším” duchu navázal Aleš Kuběna s řečí na téma “Entropie a efektivní zapomínání”, ve které nás seznámil s principy komprimace dat (tedy šetření paměti) a poučil nás, že některé problémy jsou náročné nejen na vyřešení, ale i na použitou paměť. Nakonec naznačil, jak tyto problémy řešit, což ilustroval příklady z teorie her (šachy).

Po večeři zakončil páteční program Ivan Havel se svojí reklamou na Johna Searla, kterýmžto příspěvkem skončil páteční program.

Ještě dlouho do noci nicméně pokračovaly debaty v menších kroužcích, nad vínem i bez něj.

V Sobotu zahájil program Evžen Martínek s “Pamětí sv. Augustina”, krátkým seznámením s pojetím paměti v duchu tohoto středověkého myslitele. Dozvěděli jsme se, že Augustin přisuzuje paměť pouze člověku, dělí ji na paměť ze smyslů a z myšlení a myslí si, že nic nelze zapomenouti. Vzhledem ke krásnému počasí další přednášky probíhaly venku.

Honza Havlíček nás ve svém vyprávění o “Paměti těla” obeznámil s tím, že naše chování je možno rozdělit do tří sfér, ve kterých se chováme různým způsobem.... a jak toto všechno lze pozorovat na běžcích a běhu.

Po Honzovi ukončoval dopolední program Petr Bob, který již jako obvykle mluvil o vztahu podvědomí a vědomí, o tom, jak podvědomí má též paměť, která ale není totožná s pamětí vědomou, o traumatech a subliminální reklamě.

Po obědě jsme šli na společný výlet, po večeři dostal Juraj Hvorecký možnost oponovat přednášce doc. Havla, kde nastínil poněkud více neurofyziologické hledisko, nežli byl v pátek přednesený Searlův přístup.

V neděli ráno nám Michal Hanzelín umožnil nakouknout spíše do lingvistické kuchyně, když nám naznačil, kolika možnými způsoby je možno chápat slovo paměť, kolika způsoby je možno k tomuto tématu přistupovat, a jak je nebezpečné používat termíny bez vyjasnění kontextu.

Po Michalovi mluvil Dan Čech. Jeho přednáška “Paměť a autoreference” ukazovala, jak autoreferenční výroky (Tato věta má pět slov, Nečti tento příkaz!) vedou k paradoxům, jak tyto paradoxy řešit, a kde má v tom celém místo rekurse.

Celý výjezd zakončil Marek Páv, který nám pověděl o “Paměti ve stáří”, resp. jejich poruchách, zvláště o Alzheimerově chorobě. Dozvěděli jsme se, jak Alzhemerova choroba probíhá, jak ji diagnostikovat, a především že léčba této choroby v ČR je v katastrofálním stavu.

Plni optimismu a chuti do života jsme poobědvali, sbalili se a čekali na příjezd autobusu, který nás odvezl zpět do Prahy. Sam Zajíček