Heidegger a věda

Místo konání: CTS, Husova 4, Praha 1, 3. patro

„Vědy však nejsou sbírkou vědomostí, které jsou technicko-odborně vyučovány a kterým se jako takovým učíme, nýbrž k pojmu vědy primárně patří, že je výzkumem. Věda existuje jen ve vášni tázání, v entusiasmu objevování, v neutuchajícím vydávání počtu, vykazování a zdůvodňování.“ Takto tradičně chápe Heidegger vědu a snaží se ji jako svébytný evropský projekt obhájit před neporozuměním, které již na konci dvacátých a v první polovině třicátých let rozpoznává jako trvající krizi vědy. Analýza a kritika této krize se později stává součástí jeho kritiky techniky. Této krizi se snaží čelit apelem na vědce i studenty vědy: věda existuje jako výzkum, a nikoli jako slepý a dále oslepující nástroj, jedině rozumí-li si ze svých základů, a drží se tak v otevřenosti pro poznání toho, co je. K tomu jí má být nápomocna filosofie, která se nikoli nahodile historicky, nýbrž ze své podstaty stala východiskem věd. Ve svém pokusu o nové pojmenování podstaty vědy a její filosofické založení Heidegger navazuje na Aristotelovo určení poznání jako přirozenosti člověka. Ve svém výkladu teoretického postoje a podstatné lidské tendence k poznání se však drží především novověkého východiska ze subjektu vědění. Jeho výklad je zároveň kritikou současné trivializace tohoto východiska