Široký antropocén: svět a jeho člověk

Způsob, kterým poznáváme a zároveň spoluvytváříme svět je založen na měnících se pojmových, percepčních a technologických nástrojích. Antropocén značí nejen novou environmentální skutečnost, ale také její specifickou reflexi, ke které patří nové promýšlení vztahů mezi lidským a mimolidským, lokálním a globálním, vědou, uměním a politikou i mezi přírodními a společenskými vědami. Svět okolo se změnil a my ho zároveň jinak vidíme a jinak s ním zacházíme.  Začínáme být citliví vůči jiným věcem. Tyto proměny postihujeme empirickým i teoretickým studiem na pomezí oborů antropologie, dějin, filozofie a sociologie vědy, ekonomie, kulturní evoluce a (nové) fenomenologie

Na výzkumu v této oblasti se podílejí: Anna Kvíčalová (koordinátorka), Michal Ajvaz, Jan Frei, Eliška Fulínová, Radan Haluzík, Marek Hudík, Zdeněk Konopásek, Jan Makovský, Karolína Pauknerová, Cyril Říha, Petr Tureček

Výběr reprezentativních publikací:

Fulínová, E., Kvíčalová, A., eds. (2023): Antropocennosti: Průvodce světem antropocénu. Praha: Academia

Hudik, M. (2021): Push factors of endogenous institutional change. Journal of Economic Behavior & Organization, 189, 504-514.

Konopásek, Z. (2022): Religion in action: How Marian apparitions may become true. HAU: Journal of Ethnographic Theory 12(1): 170-183

Kvíčalová, A. (2022): Purkyně’s Opistophone: the hearing ‘Deaf’, auditory attention and organic subjectivity in Prague psychophysical experiments, ca 1850s, Annals of Science

Tureček, P., Kozák, M., & Slavík, J. (2023): How subcultures emerge. Evolutionary Human Sciences, 1-23.