43rd Academic Advisory Board Meeting - Sluňákov u Olomouce
Pátek
Petr Pokorný: Kde jsme se octli
Cyril Říha: Ekologie a architektura
V oceňované budově Centra ekologických aktivit se nabízí položit si otázku, co to vlastně je ekologická architektura či obecně ekologický přístup ke stavění. Navzdory široce sdílenému souhlasu, že jde o důležitou věc, se při bližším pohledu totiž možná ukáže, že se za těmito pojmy skrývá mnoho různých témat, často i protichůdných, která jsou navíc nezřídka zatížena rozmanitými klišé.
Karel Svačina: Vyjednávání nejisté věčnosti
Na několika místech v České republice se již řadu let odehrává konflikt ohledně umístění hlubinného úložiště pro vysoce radioaktivní odpady z českých jaderných elektráren. Proces přípravy takového úložiště provází mnoho nejistot, které hrají ve vyjednáváních ohledně jeho umístění důležitou roli. Ve svém příspěvku bych chtěl zaprvé předvést několik příkladů toho, co nejistoty dělají a jak je s nimi nakládáno ve vyjednáváních o úložišti. Zadruhé bych se chtěl pokusit ukázat, jak nám může jeden malý akademický spor pomoci porozumět tomu, proč si dvě strany ve sporu o umístění úložiště často vůbec nerozumí.
Karolína Pauknerová: Kořeny a jejich růst: Příklady z míst s kontinuálním a diskontinuálním osídlením
„Kde jsou lidé?“, ptal se Malý Princ Květiny na poušti a ta mu odpověděla: „…je tomu již mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde asi jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“ Kořeny květin a lidí se zjevně liší. A i když pro Květinu jsou ty lidské neviditelné, pro lidi jsou, alespoň jak ukazují výpovědi respondentů, které jsou v příspěvku analyzovány, velmi důležité. Lidé se svými kořeny mohou honosit, mohou se snažit se jich zříci nebo na ně zapomenout, dokonce mohou vytvářet, nuceně i cíleně, kořeny zcela nové. Příspěvek se věnuje analýze výpovědí o zkušenosti přináležitosti k místu a o vytváření této přináležitosti. První část je věnována konceptu kořenů a souvisejících pojmů nostalgie a domova, tak jak jsou zkoumány ve společenské vědě, druhá pak analýze a srovnání výpovědí respondentů ze tří lokalit: z místa s kontinuálním osídlením a z dvou míst, kde došlo po 2. světové válce v různé míře k odsunu a dosídlení obyvatelstva.
Anton Markoš: Vznik života aneb Proč krystal není živý, ba ani Slunce
V první části pohovořím o nejnovějších představách o evoluci planety a života, jak se dají rekonstruovat z horninového záznamu i z palimpsestu současné biosféry. Za základní předěl v této evoluci, vznik života, budu považovat vznik kódů. Existence kódů odlišuje sice živé od neživého v prvním plánu, v plánu druhém však nastává problém s programovatelnými artefakty. Třetím stupněm, který staví život ještě do další dimenze kam artefakty nemohou, je vznik sémiosféry. Tedy přijde závěrem něco o ní. Vůdčí slogan celého výkladu je jeden z podtitulů Ajvazovy knihy (s. 336): Vývoj [čti evoluce] jako ‚velký příběh‘ a jako nenápadné působení sedimentace. Pokusím se některé myšlenky knihy vplést do děje.
František Skála: O Rajské zahradě a jiných věcech
Sobota
Monika Mitášová: Manifest metabolizmu
Prednáška sa bude zaoberať hnutím/smerom japonskej architektúry 50.-70. rokov 20. storočia, ktoré sa pokúsilo prepojiť architektonickú tradíciu s modernizáciou tak, že si znova položilo otázku obnoviteľnosti, premenlivosti a dočasnosti architektúry a jej vzťahu k udalosti.
Zdeněk Kratochvíl: Alternativní (dějiny) filosofie
Dějiny filosofie mohou být velice různé, ale ne jakékoli konstrukty. Podle toho, na co to navlékneme, co budeme navlékat, co zdůrazníme. Přesmyčky chronologické i významové, volba výkladové terminologie... Mezi úskalími sofistů (záleží na tom, jak to nazveme) a teleologů (odsouzených k jejich smyslu). Pod nadvládou jazyka. Znicotnění i oslava filosofie: rozpuštění přímých poznávacích snah, oslava kritičnosti a schopnosti interpretovat.
Luděk Brouček: Nishida Kitaro – „Z vytvořeného do tvořícího“
Historicita v japonské moderní filosofii a její interpretace ve filosofii technologie.
Ivan Blecha: Tělo ve struktuře světa
Malý příspěvek k fenomenologickému pojetí tzv. předpredikativní zkušenosti v konfrontaci s některými postmoderními koncepcemi.
Neděle
Zasedání vědecké rady CTS
Bedřich Velický: Antivodík Antihmota se stává běžnou komoditou, zatím asi bezkonkurenčně nejdražší. Pozornost se soustřeďuje na antiatomy, zatím hlavně na antivodík. Podle současně platných představ by optická spektra vodíku a antivodíku měla být k nerozlišení shodná. Případné zjištěné rozdíly by změnily celou stavbu „fyzikálního obrazu světa“. Experimenty jsou však velmi náročné a výsledky zatím nedovolují určité závěry.
Jan Stejskal: Olomoucké slunce Jana Kapistrána
Sluneční trigram Kristova jména „IHS“ se v Olomouci objevuje na každém kroku. Je to především výsledek působení jezuitů, kteří ve městě založili a od 70. let 16. století vedli univerzitu a tento symbol převzali. První trigramy Kristova jména na olomouckých domech jsou však mnohem starší – pocházejí z poloviny 15. století, z období pobytu italského kazatele Jana Kapistrána. Přednáška bude věnována nejen jeho návštěvě, která v Olomouci vyvrcholila vyhnáním židovského obyvatelstva, ale daleko spíše onomu symbolu, který byl v katolické církvi prosazen v několika inkvizičních procesech v prvních desetiletích 15. století.