Ještě jednou ke zjevením Panny Marie v Litmanové: Potýkání s Bruno Latourem a jeho představami o tom, co je skutečně náboženské

O případu litmanovských mariánských zjevení už jsme s kolegou Janem Palečkem v CTS několikrát mluvili. Poskytují totiž bohatý materiál pro empirické doložení a rozvedení našeho hlavního argumentu ohledně toho, co vlastně zakládá náboženskou pravdu. Ukazujeme, inspirováni pracemi Bruno Latoura v ohlasti sociologii vědy, že tuto pravdu nemá cenu hledat v těžko dostupných hlubinách niterného duchovního prožiku, ale spíš v tom, co s touto křehkou subjektivní zkušeností následně, docela prakticky a viditelně, dělají ostatní. V této přednášce se zaměřím na jakousi odvrácenou stranu naší původní inspirace, totiž na nesoulad mezi našimi pozorováními z Litmanové a tím, jak píše přímo o náboženství v některých svých spisech Bruno Latour. Ten totiž zdůrazňuje, že pravda náboženství nemá vůbec nic společného s (quasi-)vědeckým ohledem na fakticitu či s prokazováním existence nějakých vzdálených, tajemných, nepřístupných jsoucen; náboženství se prý naopak zcela zaměřuje na to, co je teď a tady - tedy nikoli na nějaký neviditelný duchovní svět kdesi "za" běžnou skutečností, ale na neustálé obnovování Boží přítomnosti ve světě. Rozbor litmanovských zjevení ukazuje daleko složitější rozvrh, ne tak jednoznačný. Přesto se mi v něm myslím podařilo najít klíč k jakémusi opatrnému přitakání vůči tomu, na čem Latourovi tolik záleží.