Historické podmínky objektivity

V úvodu budou stručně kategorizovány různé přístupy ve filosofii vědy: naturalistický, transcendentální a historický. Posledně jmenovaný přístup byl do filosofie věd zaveden G. Bachelardem, G. Canguilhemem a M. Foucaultem pod jménem „Historie vědeckých konceptů“ a je v současnosti uplatňován zejména I. Hackingem, P. Galisonem, L. Dastonovou a badateli z Max-Planck-Institut für Wissenschafts¬geschichte v Berlíně. Tento přístup dovoluje mimo jiné ukázat, že samotný pojem „vědecké objektivity“ má své netriviální dějiny, které by měli filosofové vědy vzít v úvahu, zamýšlejí-li se nad oním zvláštním druhem platnosti, jímž se vyznačují výsledky vědeckého bádání. Konkrétně pak bude pojem objektivity porovnán s alternativními epistemickými ctnostmi jako je např. věrnost přírodě či trénovaný úsudek odborníka. Uplatněním metod historické epistemologie na pojem objektivity dojdeme k závěru, že ostré rozdělení subjektivního a objektivního se objevilo teprve v polovině 19. století a postupně ztrácí onu jednoznačnost, která mu byla v minulosti připisována.