Fenomenologická filosofie v AJP

Filosofický projekt

Archiv Jana Patočky (AJP) se po celou dobu svého trvání (archiv byl fakticky ustaven již v den Patočkovy smrti, 13. března 1977) rozvíjí také jako specifický filosofický projekt.

Od počátku šlo o to, osvojit si tradici filosofického myšlení, která si umí udržet respekt pro nereflektovaný, samozřejmě daný smysl toho, co vykládá a zároveň se dokáže k tomuto samozřejmému smyslu kriticky vztáhnout. Fenomenologická filosofie Patočkova filosofického odkazu takovýmto zároveň vstřícným i kritickým myšlením nepochybně je. Právě proto je také dobrým klíčem ke kritickému ohledávání základních zdrojů a témat evropského myšlení a kultury.

Oba hlavní vydavatelé Patočkových sebraných spisů a zakladatelé Patočkova archivu Ivan Chvatík a Pavel Kouba tohoto klíče využili pro orientaci v současné filosofické situaci a pro interpretaci nejdůležitějších filosofických figur, které do dnešní situace vstupují a spoluutvářejí její možnosti. Ivan Chvatík se obrátil především k Platónovi, Aristotelovi a Martinu Heideggerovi, Pavel Kouba zejména k Immanuelu Kantovi a Friedrichu Nietzschovi.

Z této konfrontace si oba naši filosofové přinesli nejenom několik celoživotních myslitelských témat, ale také potřebu nově vymezit smysl filosofické otázky a filosofického počínání vůbec. Řečeno slovy Pavla Kouby z jeho knihy Život rozumění z roku 2014: „Změny v myšlení se nemusí nutně projevovat novými pojmy, určitě se však projevují způsobem jak s pojmy, které máme k dispozici, včetně těch nejstarších, zacházíme a k čemu je využíváme. Z tohoto hlediska není vyloučeno, že se situace, v níž se filosofie nachází dnes, vyznačuje právě možností výslovně pozměnit zadání filosofie – tedy právě podobu její otázky.“

Diskuse s vědou

Když se Ivan Chvatík rozhodl, že Archiv Jana Patočky učiní součástí Centra pro teoretická studia, nabídl ve fenomenologické filosofii tomuto pracovišti důležitého pomocníka pro reflexi a sebereflexi jednotlivých vědních oborů. Fenomenologii k takovému úkolu doporučují především tři přednosti:

1) Jedním ze základních úkolů, bez něhož by fenomenologie nebyla fenomenologií, zůstává pro tento myšlenkový směr analýza smyslu vědy a vědeckosti. A to bez ohledu na to, zda fenomenologii samu za vědu pokládáme či nikoli.

2) Primárním pokynem, kterým by se dobrá fenomenologická analýza měla řídit, je návrat k věcem samým. Vypracované nástroje, které tento pokyn dokáží naplňovat, mohou účinně pomoci při vyprošťování dnes již často zcela zasutého tématu, resp. předmětu té které vědy, právě tak jako při vyprošťování a očišťování dávných vědeckých intencí.

3) Vedle minuciózního studia a rozboru objektivních struktur, na něž je smysl každé nahlédnutelné věci odkázán a z nichž je srozumitelný, fenomenologie nikdy nerezignovala na souběžnou analýzu subjektivních výkonů, v nichž je každá objektivita konstituována. Fenomenologie proto nikdy nemůže, kupř. na rozdíl od strukturalismu, ztratit ze zřetele adresnost a perspektivnost každého vědění.

[Více informací] o AJP, jeho založení a jeho činnosti.