54. výjezd VR, CTS a hostů - Cvikov
Petr Meduna: Kde jsme se to ocitli?
Na hranici Lužice, v Záhvozdí, v srbštině Zagostu a chceme-li, pak i Transylvánii. A protože každá Transylvánie má své přízraky, krátce se zamyslíme nad postavou čaroděje Krabata. Současně jsme na hranici území, které bylo v polovině 13. století popsáno tak podrobně, že analogie v tehdejší Evropě nenajdeme. Dobový pohled na zdejší krajinu bude pak součástí exkurze na Oybin, hrad a klášter s katedrálou.
Karolína Pauknerová: Pár slov o rukopisu – Krajina mezi pamětí a zapomínáním…
Ve svém příspěvku bych chtěla představit rukopis knížky, kterou jsem napsala v průběhu uplynulého roku a která vyjde příští rok v nakladatelství Karolinum. Knížka se skládá ze čtyř studií z české krajiny a závěrečné teoretické kapitoly. Studie ukazují několik základních způsobů, jak vzniká paměť krajiny, jak se udržuje a konzervuje a také jak bledne a mizí, jak je záměrně i nezáměrně přetvářena.
Ivan M. Havel: Mikrosnění a hypnagogická obraznost
V současné kognitivní vědě se někteří autoři, jmenovitě T. A. Nielsen z Montréalské univerzity, zabývají hypnagogickými mikrosny. Jde o velmi krátké vidiny (zpravidla vizuální), které se člověku zjevují při přechodu od bdění ke spánku. K jejich studiu je neodmyslitelná introspekce, čili – jak to opatrně nazývá Nielsen – sebe-observace v první osobě. V mnohém to připomíná přístup, jemuž jsem se věnoval ve své nedávné publikaci Zápisky introspektora (Oikúmené 2018) – jejíž znalost nepředpokládám! –, mimo jiné v souvislosti s prožitky spontánních mikrosnů. V přednášce se zaměřím na podobnosti a rozdíly mezi mým pohledem a tím, jak se snaží hypnagogické mikrosny zkoumat kognitivní věda.
Monika Mitášová (host): Moderná vila v stredoeurópskom mestečku a vo fínskom lesoparku. Framptonova komparácia
Prednáška sa sústredí na to, pomocou akých zážitkov, konceptov a pojmov britsko-americký historik Kenneth Frampton kriticky porovnáva vilu Tugendhat v Brne a vilu Mairea v Noormarkku dospievajúc k polarite premeny klasicizujúceho a organického v modernej architektúre. Hlavným východiskovým pojmom je mu pritom space of public appearance / priestor verejného vyjavovania z knihy Hannah Arendt The Human Condition / Vita activa.
Eliška Fulínová: Aristotelés (a fenomenologie) k prostorovosti živého těla
Příspěvek vyjde z půdorysu Aristotelovy biologie a představí Aristotelovu koncepci analogie a prostorové diferenciace živého těla. Zaměřím se na diferenci uvnitř-venku, která hraje v Aristotelově přístupu k živému zásadní roli, byť se jí (na rozdíl od ostatních prostorových diferencí) v biologických spisech tematicky nezabývá. Na závěr se pokusím ukázat, jak Aristotela ontologie živého, která chápe živou bytost jako tělesný orientovaný pohyb ve světě či „do světa“, znovu ožívá ve fenomenologickém přístupu, zejména v myšlení Patočkově.
Jindřich Prach (host): Pokus o pohled na ochranu přírody zevnitř i zvenku, jak nefunguje a co funguje
Ochrana přírody se snaží v měnícím se světě zachovat něco starého/zajímavého/užitečného. Pokusím se zejména na příkladu jedné přírodní rezervace za Prahou a k ní se vážících konkrétních dokumentech a jednáních ukázat, že (1) ochrana přírody snad má ideje mnohdy dobře odpovídající vědeckým poznatkům, (2) jejich naplňování je svázáno byrokratickými a formálními překážkami, (3) pozitivní výsledek, jak na poli údržby mizejících přírodních fenoménů, tak na poli popularizace, je do značné míry závislý na entusiasmu jednotlivců, mnohdy ještě k tomu úředníky nevítaném.
Petr Kůrka: Riemannova hypotéza
Riemannova hypotéza patří k nejznámějším otevřeným matematickým problémům. Týká se nulových bodů Riemannovy zeta-funkce a souvisí s problémem četnosti prvočísel. Britský matematik Michael Atiyah přišel nedávno s pokusem o důkaz Riemannovy hypotézy založeným na studiu fyzikální konstanty jemné struktury.
Antonín Macháč: Evoluce diverzity ptáků v Neotropech
Dynamika vzniku a zániku druhů je předmětem kontroverzí. Přednáška představí tři prominentní hypotézy, které budou testovány na modelovém systému Neotropických ptáků (1,500 druhů). Výsledky odhalí souhru mechanismů (historie regionu, diverzifikační rychlost, ekologické limity), které společně utvářejí dramatické gradienty druhové diverzity od Amazonských nížin k vrcholkům And...
Petr Pokorný: Na východ. Aneb jak poznávat minulost bez lopaty a přesto dobrodružně
Minulost je nenávratně pryč a jedním ze způsobů, jak nahradit pomyslný stroj času, je pohybovat se v prostoru. Dávno zmizelé středoevropské krajiny a jejich přírodní i kulturní procesy můžeme studovat pomocí moderních analogií, z nichž nejpřiléhavější nacházíme na předlouhém longitudinálním gradientu od Jižního Uralu po východní Sibiř. Žádná analogie však není dokonalá…