57. výjezd VR, CTS a hostů - Broumov

Datum konání: 19. 6. 2020 - 21. 6. 2020

Místo konání: Broumovský klášter https://www.klasterbroumov.cz/

Účastníci: Havel, Ivan M.; Pokorný, Petr; Storch, David; Konopásek, Zdeněk; Chvatík, Ivan; Kotecký, Roman ; Kůrka, Petr; Frei, Jan; Matoušek, Alexander; Říha, Cyril; Šizling, Arnošt L.; Švandová, Ladislava; Pauknerová, Karolína; Tószögyová, Anna; Haluzík, Radan; Prach, Jindřich; Hošek, Jan; Makovský, Jan ; Kvíčalová, Anna; Fulínová, Eliška; Turek, Jan; Synek, Michal; Jelenová, Aneta; Eiseltová, Martina; Smyčka, Jan; Horáček, Ivan; Palouš, Jan; Krtouš, Pavel; Markoš, Anton

Pátek

Petr Pokorný - Kde jsme se to ocitli?

Jindřich Prach - Kriticky ohrožené polní plevele

Představím několik druhů polních plevelů s bizarními jmény a neotřelým vzhledem, které jsou u nás čím dál vzácnější. Z vlastností těchto rostlin vyplývá, že nemají místo ani v moderní intenzivně zemědělské krajině ani v plochách opuštěných. Na jejich příkladu ukážu problémy a paradoxy ochrany přírody. Je těžké chránit relikt starého hospodaření, kytky, u kterých nemá moc smysl uvažovat, jestli jsou víc příroda nebo památka a jev kulturní. Jsou zjevně obojí, na což v ochranářské praxi nemáme škatulky a ani nemáme jasno, proč a jestli vůbec takovýto fenomén chránit.

Marek Hudík - Ekonomie daru: proč si lidé nedávají pouze peníze?

Lidé mají nedokonalé informace o preferencích ostatních. Peněžní dary se tudíž zdají být efektivnější než dary věcné, protože eliminují možnost nevhodného daru. Existuje řada hypotéz, podle kterých je neefektivita věcných darů pouze zdánlivá. Věcné dary mohou například signalizovat určité nepozorovatelné charakteristiky darujících (např. náklonnost). Darující též mohou mít nižší náklady na obstarání některých statků než obdarovávaní. Z těchto a dalších důvodů může dávání si věcných darů přežít jakožto efektivní instituce. Příspěvek shrnuje teorie darování a relevantní empirickou evidenci.

Petr Kůrka - Kontinuum a diskontinuum

Protiklad kontinua a diskontinua, spojitého a diskrétního, rozděluje celou matematiku. Do oblasti spojitého patří geometrie, diferenciální a integrální počet. Do oblasti diskrétního patří teorie (přirozených) čísel, kombinatorika nebo informatika. Vztah mezi kontinuem a diskontinuem se ukazuje na desetinných nebo binárních rozvojích reálných čísel. Bod reálné přímky (kontinua) je určen nekonečnou posloupností diskrétních znaků a tyto nekonečné posloupnosti znaků tvoří prostor diskontinua. Diskontinuum lze získat z kontinua tak, že ho dělíme na části a dělící body přitom zdvojujeme. Naopak z diskontinua lze získat kontinuum ztotožňováním (slepením) některých jeho bodů. Kontinuum lze charakterizovat topologicky jako souvislý prostor. Diskontinuum je naopak totálně nesouvislé.

Tomáš Mančal - Teorie mnoha světů: pokus o minimální interpretaci kvantové mechaniky

Kvantová mechanika ve svých důsledcích přestavuje zcela zásadní zlom ve vědeckém nazírání reality. Podobně jako teorie relativity, kvantová mechanika výrazně přispěla k odvržení mnoha náhledů na strukturu reality, které je dnes možné označit za předsudečné. V tomto příspěvku se pokusím ukázat, že zlom v nazírání reality, který kvantová mechanika přináší, není v některých ohledech tak velký, jak se traduje, zejména v důsledku hluboké matematické souvislosti mezi klasickou a kvantovou mechanikou. Dále se pokusím naznačit v čem je přínosné nechat se unášet matematickým formalismem kvantové mechaniky až k pojetí reality jako pouhého zlomku jí nadřazeného multiverza, mnohosvěta. Multiverzum zde není „doplněno“ do fyziky pro potřeby vysvětlení fyzikálních jevů, ale je nevyhnutelným vedlejším produktem dobře prověřené matematické formulace kvantové mechaniky. Ukážeme, že vlastnosti takto konstruované reality se neliší od naší zkušenosti. Navíc tato konstrukce poskytuje prostředky pro minimalistickou interpretaci kvantové mechaniky (ve smyslu nejmenšího počtu jejích postulátů). Multiverzum je nezbytným důsledkem kvantové mechaniky do té míry, že mnoho běžných interpretací kvantové mechaniky se od té mnohosvětové liší v podstatě pouze tím, že postulují objektivní proces kolapsu, tj. „zničení“ nepozorovaných částí multiverza. Vážně vzatá kvantová mechanika dokáže ukázat, že nepozorovaná část multiverza je nepozorovatelná, a tudíž je její objektivní kolaps v jistém smyslu „nepozorovatelný na druhou“. Samozřejmě vždy existuje ještě možnost, nebrat kvantovou mechaniku zas až tak vážně.

Sobota

Zdeněk Konopásek - Latour o antropocénu: složité vztahy mezi intelektuálním a politickým radikalismem

Francouzský sociolog a myslitel Bruno Latour už několik let píše o antropocénu (nebo, jako to sám někdy nazývá, o "novém klimatickém režimu"). Jeho příklon k tomuto tématu je spojován s údajným obrácením názorovým: ten, kdo vědu vždycky jen kritizoval, ji prý začíná bránit. Zároveň to vypadá, jako by se Latour po mnoha letech naplno přihlásil k politické levici a intelektuálnímu aktivismu. Pěkným příkladem budiž jedna z jeho posledních knih: Down to Earth: Politics in the New Climatic Regime (Polity, 2018). Chci tento posun rozebrat a soustředit se přitom na to, v čem uvedená kniha opouští pole opatrné sociologické analýzy a vlastně zrazuje celou intelektuální tradici, kterou Latour zakládal a skoro celý život rozvíjel.

Ivan Horáček - Jaké je to být netopýrem? II - v době virových pandemií a genomických analýz. Objektivnější pohled na povahu biosféry?

Slavná rozprava Thomase Nagela (1974) probírá meze subjektivního a objektivního obrazu světa, omezení, jimž jsme vystaveni setkáním se skutečnostmi existujícími mimo rozvrh naší jsoucnosti. Netopýr je zde výstižnou metaforou jinosti, personifikací odlišností znemožňujících plnohodnotné pochopení subjetivity bytostí nám vzdálených a varovným poukazem k problematickým momentů obligatorní metodologické redukce pragmatických věd. S počátkem letošního roku vstoupila postava netopýra s neomalenou razancí do domény intelektuálního diskursu znovu. Tentokrát jako ultimátní zdroj skrytého nebezpečí a připomínka omezených znalostí přírodních vlivů, jimž jsme vystaveni. Problematika netopýřích virů překročila brány Wuchanského virologického ústavu a podobných výzkumných center hned několikakerým způsobem. Do sféry obecného diskursu vynořila dosud poněkud skrývanou skutečnost, že netopýři jsou ojediněle členitým pařeništěm virové dynamiky. Peripetie netopýřího viriomu ovšem současně, díky aktuálním instrumentálním možnostem, poodhalují komplexní povahu souvisejících koevolučních relací včetně rozsáhlých genomických adaptací hostitelské skupiny. Obraz jinosti, vyvstávající na pozadí těchto poznatků, naznačuje klíčovou roli viriomu v evoluci eukaryotní bioty. První poznatky týkající se specifik oceanického viriomu včleňují do těchto úvah i otázky metabolismu oceanické bioty a biotických souvislostí globální klimatické dynamiky.

Jan Smyčka - Jak jsme modelovali COVID-19… Něco málo k epidemiologii a diskuze o vědeckých standardech a jejich aplikaci do praxe

Pandemie COVID-19 způsobila rozsáhlá omezení fungování společnosti v celém rozvinutém světě. V mnoha oborech lidského konání pak způsobila specifické změny dočasného nebo trvalého charakteru. V první části tohoto příspěvku se budu zabývat prediktivním epidemiologickým modelem pro ČR, který jsme vyvinuli s kolegy. Tento metapopulační model kalibrovaný epidemiologickými a sociologickými daty z české společnosti nám umožní lépe chápat dynamiku nástupu nemoci během března a fungování vládních a jiných opatření během tzv. lockdownu. Alespoň teoreticky nám také umožňuje zkoumat různé scénáře budoucího vývoje, včetně opatření a strategií, které v současné době používá česká státní správa. V druhé části příspěvku se budu zabývat dočasnou erozí vědeckých standardů v oborech týkajících se výzkumu COVID-19, a také interakcí mezi vědou, médii a politikou. Formou diskuze bych chtěl probrat do jaké míry může vědec ve výjimečné době relaxovat způsob práce s poznáním a jestli pro to máme dobré historické paralely. Také bych chtěl diskutovat, za jakých podmínek může toto vybočení ze standardů vést ke stimulaci výzkumu, rozpadu paradigmat nebo ztrátě důvěry ve sdílení výsledků v rámci oboru.

Jan Turek - Arény předků a pohřební monumenty z počátku eneolitu v rituální krajině Podřipska

Nedávno dokončeným projektem zaměřeným na příkopová ohrazení časného eneolitu byla zaplněna část dosud nesložené mozaiky archeologického poznání symbolického fenoménu rituální krajiny pravěkých Čech. Příkopová ohrazení jsou pozůstatkem arén společenské interakce soustřeďujících široké spektrum ceremoniálních aktivit našich předků od směny a picích slavností až po obětní, pohřební rituály a uctívání kultu předků. V aktuálně připravovaném projektu máme v úmyslu zaplnit další mezeru v poznání pravěké monumentality v krajině a přispět k lepšímu pochopení sociálního a rituálního chování našich předků a jejich pohřebních památek. Projekt navazuje na jedno z klíčových témat evropské prehistorie: počátků mohylového pohřbívání a projevů monumentality. Dlouhé mohyly jsou charakteristickou pohřební památkou časného a staršího eneolitu ve střední a severozápadní Evropě. Jsou také nejstarším projevem pohřební monumentality evropské zemědělské populace v tradici symbolického konceptu tradice neolitických dlouhých domů. Jejich systematický výzkum v Čechách dlouhodobě neprobíhal. Nezaměřujeme se na dlouhé mohyly jako izolované památky, vnímáme je společně s ohrazenými svatyněmi jako součást struktury regionální a nadregionální identity individuální i komunitní. Letecká prospekce krajiny v posledních dekádách zjistila několik lokalit s pravděpodobným výskytem těchto památek. Jejich koncentrace na Podřipsku umožňuje studium jejich krajinného kontextu. Základem metodologie výzkumu je rozsáhlá geofyzikální prospekce a kombinace archeologických a přírodovědných metod. Cílem projektu je s využitím prostorově omezeného odkryvu a pedologického vzorkování 2 lokalit objasnit vznik, vývoj a účel těchto dosud blíže neznámých památek a přispět tak k diskuzi o původu pohřebních mohyl ve středoevropském neolitu a eneolitu a jejich význam v rámci sídleních areálů a v kontextu dalších monumentů v rituální krajině.