51st Academic Advisory Board Meeting - Semín (Bohemian Paradise region)

Date: 26. 5. 2017 - 28. 5. 2017

Venue: Semín v Českém ráji http://www.trosky.eu

Účastníci: Ajvaz, Michal; Boháček, Ivan; Haluzík, Radan; Havel, Ivan M.; Chmelová, Hana; Chvatík, Ivan; Jun, Tomáš; Konopásek, Zdeněk; Kouba, Pavel; Krtouš, Pavel; Kůrka, Petr; Palouš, Jan; Steiner, Jakub; Šímová, Irena; Švandová, Ladislava

PÁTEK

Petr Šída: Kde jsme se to ocitli

Alexander Matoušek: Patočkova filosofická teologie V šedesátých letech J. Patočka rozvrhl svou vlastní verzi filosofie existence. Interpretačním klíčem, jímž se pokusil lidské bytí otevřít a vyložit, se mu při tom stal fenomenologicky obnovený pojem pohybu. Během tohoto úsilí Patočka mimoděk zformoval také koncepci toho, co bychom v souladu s jeho pojetím mohli nazvat filosofickou teologií, tj. pozemskou teologií konečného bytí.

Cyril Höschl: Výraz tváře jako okno do duše

Míra rizika onemocnění některými duševními poruchami, např. deprese, je výslednicí interakce geneticky podmíněné vulnerability (resp. resilience) a vlivů prostředí (stresory, traumata). Výrazem geneticky podmíněné vulnerability může být míra neuroticismu. Biologickým základem neuroticismu může být to, jak čteme emoce ve výrazu lidských tváří. Pro „četbu“ výrazů lidských tváří jsou v lidském mozku speciální výpočetní moduly v oblasti gyrus fusiformis a spodní okcipitální oblasti. G. fusiformis hraje přitom současně zásadní úlohu při emočním zpracování informací. Sady emočně zabarvených portrétů mohou sloužit k „měření“ emočního ladění respondentů. Experimenty se sekvencemi rozmorfovaných výrazů tváře, od emočně neutrálních až po extrémně vyjádřené, mohou do značné míry objasňovat nejen rezistenci tzv. blbé nálady vůči objektivním faktům, ale i to, že ani tak nezáleží na tom, co se nám ve skutečnosti děje, jako spíše na tom, „jak to čteme“. Budou uvedeny konkrétní příklady diametrálně odlišných interpretací (včetně doprovodných emocí) jednoho a téhož zážitku.

Karolína Pauknerová: Snění o domově: materiální realita českých bezdomoveckých kempů v dokumentárních filmech

Tématem příspěvku jsou kvazi-domovy lidí bez domova, jak je ukazují české dokumentární filmy a je (mým) epilogem k dlouholetému projektu CTS Terrain vague, v rámci něhož jsem se spolu s Petrem Gibasem věnovala biografii vybraných vágních terénů, kde přespávají bezdomovci. Příspěvek byl již prezentován na konferenci ČSS v Praze (s akcentem na metaforu domova jako exoskeletonu) a na SIEF v Göttingenu (s důrazem na emocionalitu domova). Jádrem příspěvku je analýza 4 dokumentárních filmů o bezdomovectví v Česku (Láska v hrobě (David Vondráček, 2012), Místa mezi místy (Marek Matvija, EPOS 257, 2015), Můj stan, můj hrad (Ivo Macharáček, 2004) a Spi sladce (Marika Pecháčková, 2017)). Stopy po přespávání bezdomovců jsou dnes běžnou součástí městské zkušenosti, ale jsou poměrně překvapivým způsobem reprezentovány v dokumentární tvorbě, která na jedné straně ilustruje společenský zájem o téma bydlení bezdomovců, ale na straně druhé též názor utváří. V první části příspěvku se budu soustředit na kritické zhodnocení filmového sdělení o bydlení bezdomovců, v druhé rovině se pak zaměřím na zobrazenou materiální realitu (materiální asambláže) těchto kvazi-domovů a na ni napojené afekty a emoce.

Iván Ortega Rodríguez: Patočka ve španělském jazykovém prostoru: několik provizorních poznámek

Studie Patočkovy filosofie ve španělském jazykovém prostoru má pomalejší tempo než jinde. Nicméně je zde jasný progres a stupňující se zájem. Zvláště naše filosofy zajímají témata svobody v souvislosti s kontingencí lidské existence, dále pak možnost fenomenologie jako první filosofie, která se zároveň vyhýbá subjektivismu. Pokud jde o jednotlivá Patočkova témata, je zájem o Patočkovu teorii pohybů lidské existence, asubjetivní fenomenologii, pojetí oběti a pojem solidarity otřesených. Hlavní obtíž kromě omezené dostupnosti Patočkových textů ve španělštině, je okolnost, že zájem u lidí často směřuje pouze k jednomu z Patočkových témat bez dostatečného ohledu na ostatní témata. Na závěr předvedu problémy, s kterými jsem se setkal při své práci na novém překladu Kačířských esejů, zvláštně nezbytnost věrně zachytit Patočkovou znalost a jeho vlastní interpretaci autorů jako jsou Husserl, Heidegger nebo Hannah Arendt. Patočkova znalost a originální interpretace těchto autorů musí být jasná každému, kdo čte Kacířské eseje, a proto jsem se snažil, aby překlad filosofických termínů oba tyto rysy dostatečně reflektoval.

Promítání filmu o Janu Patočkovi „Pražský Sokrates“ s úvodem Ivana Chvatíka

SOBOTA

Petr Pokorný: Historie vytažená z bažiny

Zrovna uplynulo 100 let od vzniku pylové analýzy a zhruba stejná doba od stěžejních Freudových objevů. Co mají oba důležité intelektuální výdobytky společného? Rovnou naznačíme: středoevropský prostor, noření-se do bahna (v jednom případě doslova, v druhém obrazně), historický přístup a zaměření na komplexní jevy.

Petr Meduna: Zvířátka a Sálští

Leges barbarorum zachycují ve výčtu „činů“ i vztah lidí a přírody. V několika úrovních lze nalézt jednotlivé druhy či kategorie zvířat i rostlin, vztah k nim a taxací „činů“ sledovat jejich hodnotu. K nejstarším zákoníkům patří podrobný „Pactus“ Sálských Franků z počátku 6. století, pro dokreslení využijeme i mladší zákoník Alamanů a Bavorů. Většina „barbarských zákoníků“ kodifikuje starší zvykové právo, a můžeme je tedy využít pro modelování situace na sklonku pravěku. Naším zájmem bude především organizování chovu zvířat a rekonstrukce impaktu na teritoriích archaických společenstev.

Felix Jeschke: „Náš slovanský Jadran“: Čeští turisté na chorvatském pobřeží v první polovině 20. století

Češi byli mezi prvními a nejangažovanějšími turisty na chorvatském pobřeží Jadranu. Od přelomu 20. století vybudovali podnikatelé z českých zemí desítky hotelů a mořských lázní od Istrie po Dubrovník. Po nezávislosti Československa a Jugoslávie v roce 1918 se český cestovní ruch na Jadranu stal velkým byznysem, podporován přímými vlakovými a leteckými spojeními z Prahy. Příspěvek se zaměří na paradox těchto českých kolonií u moře. Jednak se hoteliéři snažili hostům poskytovat (slovy jednoho propagačního letáku) „československé mořské pobřeží“ se všemi komforty domova, které sotva požadovalo kontakt s místním obyvatelstvem. Zároveň ale chorvatský Jadran lákal Čechy kvůli pocitu slovanské vzájemnosti. Turisté významně přispívali ke kulturním stykům mezi Čechy a Jugoslávci, což ukážu na příkladu dubrovnického spisovatele a dramatika Iva Vojnoviće.

Jan Makovský: Kusánus, Leibniz: symboly nekonečna jako cesta k Bohu

Antické geometrické rčení praví, že mezi konečným a nekonečným se úměra neklade. Filosofie vycházející z tradice Křesťanství, které přírodu chápe jako Stvoření, Stvoření jako obraz Božího Slova a Boha samého jako nekonečné jsoucno, přivádí tato zásada do těžko řešitelného paradoxu. Zdá se totiž, že lidskému myšlení, které je nevyhnutelně konečné, zapovídá myslet nekonečný počátek, a to ani v podobě jeho stop v přírodě; neboť v prvém případě by to znamenalo myslet nemyslitelné, ve druhém bloudit labyrintem bez vlákna Ariadnina. Nemá-li tak být člověk zcela odloučen od skutečnosti Boží, zbývá zřejmě jediná cesta, a sice smyslové skutečnosti proniknout radikálně coby symboly. Poněvadž tato možnost obnáší nutně též radikální proniknutí skutečnosti symbolů, z nichž symboly matematické zaujímají výsadní postavení, pokusím se v příspěvku na základě dvou různých přístupů k symbolické povaze veličin rozvinout dvě možnosti lidského údělu a cesty k Bohu. Odtud nakonec několik drobných důsledků stran úlohy renesanční řeči v počátcích matematizace přírody a nekonečného pokroku v mezích rozumu.

Výlet věžickým údolím pod vedením Petra Pokorného a Petra Šídy

NEDĚLE

Zasedání Vědecké rady CTS

David Storch: O původu druhů

Molekulárně genetické metody nám během posledních dekád prozradily o povaze druhů věci, díky nimž je dnes klasický koncept biologického druhu jakožto reprodukčně izolovaného společenství neudržitelný. Přesto druhy, aspoň někdy a někde, v nějakém smyslu existují. Co je vlastně konstituuje? A co všechno bude třeba přehodnotit, abychom se v tom znovu vyznali?

Arnošt Šizling: Úpravy dat v Ekologii, aneb proč některé výzkumy trvají dlouho

Upravovat data před jejich zpracováním se z principu nemá. V biologii se to však z mnoha důvodů dělá a dokonce to některé časopisy vyžadují. Hranice mezi nezbytnou přípravou dat pro zpracování a manipulací je tak velmi tenká. Standardní důvod pro úpravy dat před zpracováním je nevhodné rozdělení měřených bodů mezi malé, střední a velké hodnoty. Mluví se o transformaci dat. Jsou však i jiné důvody pro „manipulaci“ s daty „před“ jejich zpracováním. (Slovo „před“ si uvozovky zaslouží, protože je vždy otázka, která operace nad daty je ještě příprava, a která již jejich zpracování.) Těmito důvody jsou okolnosti sběru dat, které se soubor od souboru liší. Bez standardizace dat by porovnání různých datových souborů nebylo možné. Nikdy si však nemůžeme být jisti, zda použitá standardizace skutečně data očistila, nebo naopak do dat vnesla nechtěné efekty, které pak zkoumáme místo přírody. Ve svém příspěvku představím několik konkrétních příkladů z našich výzkumů, a společně bychom se mohli zamyslet nad hranicí mezi nezbytnou úpravou dat a nepovolenou manipulací.