60. výjezd VR, CTS a hostů - Dalešice
Date: 6. 5. 2022 - 8. 5. 2022
Venue: Dalešice https://www.pivovar-dalesice.cz
Garants:
Václav Cílek
Účastníci:
Ajvaz, Michal;
Cílek, Václav;
Eiseltová, Martina;
Frei, Jan;
Fulínová, Eliška;
Gavenčiak, Tomáš;
Haluzík, Radan;
Hošek, Jan;
Hudík, Marek;
Chvatík, Ivan;
Konopásek, Zdeněk;
Kotecký, Roman ;
Kulveit, Jan;
Kůrka, Pavel;
Kvíčalová, Anna;
Macháč, Antonín;
Makovský, Jan ;
Pauknerová, Karolína;
Pokorný, Petr;
Prach, Jindřich;
Říha, Cyril;
Sladký, Pavel;
Smyčka, Jan;
Storch, David;
Šímová, Irena;
Šizling, Arnošt L.;
Švandová, Ladislava;
Tószögyová, Anna;
Tureček, Petr;
Turek, Jan;
, ;
Kvasz, Ladislav;
Markoš, Anton;
Palouš, Jan;
Ševeček, Ondřej;
Vrtiška, Ondřej
Pátek
„Kde jsme se to ocitli“
Václav Cílek: Geologie a topografie
Jan Turek: Energetika v pravěku, pravěk energetiky
Na první pohled se zdá, že naši pravěcí předkové nedokázali energii jakkoliv ukládat a veškerá energetická dávka, kterou vytvořili, jim sloužila jen k přímé a více méně okamžité spotřebě. V životě lovců sběračů byla rozhodující lidská energie, síla lovců, pravěcí zemědělci již byli schopni využívat dobytčí potah. Zdrojem tepelné a světelné a výživové energie byla člověku dostupná flóra a fauna. Tuto energii lidé uměli rekuperovat, nikoliv však ve velkých objemech ukládat a přenášet. Od počátku civilizace lidé investovali energii i do výstavby monumentálních svatyň a hrobek, které neměly přímou ekonomickou návratnost, ale zásadním způsobem formovaly identitu komunit, víru a ideologický řád. Za dlouhodobou tezauraci energie lze považovat až vytváření bohatství kovů, jejichž dlouhodobou výrobou a recyklací postupně vznikla strategicky významná komodita akumulující v sobě práci a energetickou investici generací pravěkých metalurgů. Od této pravěké průmyslové specializace se odvíjela prohlubující se společenská stratifikace a tezaurace majetku, tedy energie v podobě předmincovních platidel, za které bylo možno pořídit energii, čas a specializované schopnosti jiných členů společnosti. Eliška Fulínová: Energeia
„Energie“ je v současné češtině mimořádně polysémantický výraz. Obecná představa je zhruba taková, že jde o termín s pevně daným významem ve fyzice („zákon zachování energie“), který se rozšířil do obecné češtiny („trpím jarní únavou, nemám na nic energii“), nabral rozličná zabarvení a jako pojem s puncem vědeckosti prosákl i do tzv. nové spirituality („čakry přijímají a transformují energii, která je do vnitřního systému čerpána z jemnohmotných těl…“), ne-li rovnou do pavědy („Univerzální životní energie je nezbytná pro život všech organismů. Dr. Wilhelm Reich, vědec, který tuto energii prozkoumal nejvíce, ji nazval orgon a zkonstruoval i tzv. orgonový akumulátor ORAC…“). Skutečnost ale bude mnohem složitější a mnohovrstevnatější, pro což svědčí pohled na nejstarší dějiny tohoto výrazu: všechno to začíná u Aristotela, patrně u jeho nutkavé potřeby najít odpověď na otázku, jestli je primární vejce nebo slepice. Výsledky detektivního pátrání po původu pojmu „energie“ představím ve svém příspěvku. Michal Ajvaz: Co je tao?
Přednáška se pokouší představit povahu jednání, které je v souladu s tao, na základě výkladu jedné kapitoly (osmnácti veršů) Tao-te-ťingu a srovnání s aristotelskou teorií čtyř aitia. Sobota Jan Makovský: Kde se vzal a jak se v novověku objevil koncept energie
Jako jedno z východisek ze současné krize environmentální a nověji geopolitické, či dokonce energetické odborníci často uvádějí myšlenku energetických úspor. Jedná se o pozoruhodné zmatení pojmů, uvážíme-li, že právě energie má představovat veličinu, která se v rámci daného fyzikálního systému zachovává, a tedy nemění. Stěží pak uspořit něco, čeho je stále stejně, co přetrvává a ipso facto žádné krize nepřipouští. Paradox, jak tomu zpravidla bývá, pokazuje k podstatnější skutečnosti, a tou je vůbec sama idea zachování. Vychází ze snah novověkých fyziků o nalezení invariantu, tj. jednotícího prvku geometricky pojaté přírody. Zmatky obecné řeči však rovněž prozrazují, že přirozená prostota představy energie coby (geometrické) konstanty, je jen zdánlivá: ve své dnešní čistotě a vybroušenosti se totiž pojem energie objevuje teprve na konci dosti dlouhé cesty, která vede skrze navzájem propletené labyrinty otázek – o povaze látky a pohybu, zákonech přírody a Boží přítomnosti ve světě a vposled o možnosti poznání vůbec. Ve svém příspěvku se na některé „kritické“ momenty této cesty pokusím poukázat. Arnošt Šizling a Irena Šímová: Energie v přírodě
Energie a produktivita jsou pro biology, a nejen pro ně, hmatatelné až reálné veličiny, které vnímáme doslova všemi smysly. Na úvod předvedeme, že energii je možné rozumět i jako způsobu jak zjednodušit výpočty (tedy vidění světa) bez nároku na “existenci”. Tento přístup se v biologii využil např. při zkoumání populační dynamiky více vzájemně interagujících druhů, Harteho Teorie Maximální Entropie pro Ekologii, a do jisté míry i v metabolických teoriích ekosystémů. Takto uchopená energie má specifické vlastnosti, např. je nějak úměrná schopnosti měnit stav zkoumaného systému (např. kulečníkových koulí, nebo ekosystému), a za určitých podmínek se zachovává. Nejdůležitější podmínka pro zachování energie je, že systém (ve kterém se energie zachovává) je konzervativní, nikoli disipativní. Společně se zamyslíme, zda v živé přírodě existují konzervativní systémy, a jaká omezení má (v ekologii rozšířený způsob) měření energie pomocí jejích korelátů (proxy variables). V příkladech zabrousíme do teorie biodiverzity a ideálního lesa. David Storch: Ostrovní teorie aneb Závratná hloubka nepochopení
Teorie ostrovní biogeografie, navržená v šedesátých letech, patří k základním pilířům ekologie. Je úplně prostinká a elegantní, přesto jí většina lidí nerozumí, a to včetně spousty profesionálních ekologů. Co vlastně teorie říká a v čem je problém? Jindřich Prach:Kaňonem řeky Jihlavy na Mohelenskou step
Vycházka kombinující přírodní a kulturní zajímavosti: začneme u elektrárny, na hrad Rabštejn (zřícenina v listnatých lesích, skála s výhledy), červenou turistickou značkou k východu do rezervace Dukovanský mlýn - řídké pastevní lesy, s porosty jinde velevzácného snad zrovna kvetoucího lýkovce vonného. Pak po hrázi přehrady a po proudu ("rozc. Papírna"). Nahoru amfiteátrem slavné Mohelenské hadcové stepi. Neděle Petr Pokorný, Jindřich Prach, Václav Cílek: Volné pásmo o lesu, lidech a vodě
Petr Pokorný bude vyprávět o lese, dřevu a dříví v dobách, kdy les představoval základní zdroj tepla, lidské obživy, stavebních i řemeslných materiálů, ale i krmiva pro dobytek. Těmito aktivitami průběžně vznikaly řídké lesy. Návazně promluví Jindřich Prach o těchto řídkých lesích v antropocénu a vyzdvihne jejich potenciál pro udržení biodiverzity. Václav Cílek nakonec promluví o současných a budoucích scénářích využití dřevní biomasy.
Václav Cílek: Geologie a topografie
Jan Turek: Energetika v pravěku, pravěk energetiky
Na první pohled se zdá, že naši pravěcí předkové nedokázali energii jakkoliv ukládat a veškerá energetická dávka, kterou vytvořili, jim sloužila jen k přímé a více méně okamžité spotřebě. V životě lovců sběračů byla rozhodující lidská energie, síla lovců, pravěcí zemědělci již byli schopni využívat dobytčí potah. Zdrojem tepelné a světelné a výživové energie byla člověku dostupná flóra a fauna. Tuto energii lidé uměli rekuperovat, nikoliv však ve velkých objemech ukládat a přenášet. Od počátku civilizace lidé investovali energii i do výstavby monumentálních svatyň a hrobek, které neměly přímou ekonomickou návratnost, ale zásadním způsobem formovaly identitu komunit, víru a ideologický řád. Za dlouhodobou tezauraci energie lze považovat až vytváření bohatství kovů, jejichž dlouhodobou výrobou a recyklací postupně vznikla strategicky významná komodita akumulující v sobě práci a energetickou investici generací pravěkých metalurgů. Od této pravěké průmyslové specializace se odvíjela prohlubující se společenská stratifikace a tezaurace majetku, tedy energie v podobě předmincovních platidel, za které bylo možno pořídit energii, čas a specializované schopnosti jiných členů společnosti. Eliška Fulínová: Energeia
„Energie“ je v současné češtině mimořádně polysémantický výraz. Obecná představa je zhruba taková, že jde o termín s pevně daným významem ve fyzice („zákon zachování energie“), který se rozšířil do obecné češtiny („trpím jarní únavou, nemám na nic energii“), nabral rozličná zabarvení a jako pojem s puncem vědeckosti prosákl i do tzv. nové spirituality („čakry přijímají a transformují energii, která je do vnitřního systému čerpána z jemnohmotných těl…“), ne-li rovnou do pavědy („Univerzální životní energie je nezbytná pro život všech organismů. Dr. Wilhelm Reich, vědec, který tuto energii prozkoumal nejvíce, ji nazval orgon a zkonstruoval i tzv. orgonový akumulátor ORAC…“). Skutečnost ale bude mnohem složitější a mnohovrstevnatější, pro což svědčí pohled na nejstarší dějiny tohoto výrazu: všechno to začíná u Aristotela, patrně u jeho nutkavé potřeby najít odpověď na otázku, jestli je primární vejce nebo slepice. Výsledky detektivního pátrání po původu pojmu „energie“ představím ve svém příspěvku. Michal Ajvaz: Co je tao?
Přednáška se pokouší představit povahu jednání, které je v souladu s tao, na základě výkladu jedné kapitoly (osmnácti veršů) Tao-te-ťingu a srovnání s aristotelskou teorií čtyř aitia. Sobota Jan Makovský: Kde se vzal a jak se v novověku objevil koncept energie
Jako jedno z východisek ze současné krize environmentální a nověji geopolitické, či dokonce energetické odborníci často uvádějí myšlenku energetických úspor. Jedná se o pozoruhodné zmatení pojmů, uvážíme-li, že právě energie má představovat veličinu, která se v rámci daného fyzikálního systému zachovává, a tedy nemění. Stěží pak uspořit něco, čeho je stále stejně, co přetrvává a ipso facto žádné krize nepřipouští. Paradox, jak tomu zpravidla bývá, pokazuje k podstatnější skutečnosti, a tou je vůbec sama idea zachování. Vychází ze snah novověkých fyziků o nalezení invariantu, tj. jednotícího prvku geometricky pojaté přírody. Zmatky obecné řeči však rovněž prozrazují, že přirozená prostota představy energie coby (geometrické) konstanty, je jen zdánlivá: ve své dnešní čistotě a vybroušenosti se totiž pojem energie objevuje teprve na konci dosti dlouhé cesty, která vede skrze navzájem propletené labyrinty otázek – o povaze látky a pohybu, zákonech přírody a Boží přítomnosti ve světě a vposled o možnosti poznání vůbec. Ve svém příspěvku se na některé „kritické“ momenty této cesty pokusím poukázat. Arnošt Šizling a Irena Šímová: Energie v přírodě
Energie a produktivita jsou pro biology, a nejen pro ně, hmatatelné až reálné veličiny, které vnímáme doslova všemi smysly. Na úvod předvedeme, že energii je možné rozumět i jako způsobu jak zjednodušit výpočty (tedy vidění světa) bez nároku na “existenci”. Tento přístup se v biologii využil např. při zkoumání populační dynamiky více vzájemně interagujících druhů, Harteho Teorie Maximální Entropie pro Ekologii, a do jisté míry i v metabolických teoriích ekosystémů. Takto uchopená energie má specifické vlastnosti, např. je nějak úměrná schopnosti měnit stav zkoumaného systému (např. kulečníkových koulí, nebo ekosystému), a za určitých podmínek se zachovává. Nejdůležitější podmínka pro zachování energie je, že systém (ve kterém se energie zachovává) je konzervativní, nikoli disipativní. Společně se zamyslíme, zda v živé přírodě existují konzervativní systémy, a jaká omezení má (v ekologii rozšířený způsob) měření energie pomocí jejích korelátů (proxy variables). V příkladech zabrousíme do teorie biodiverzity a ideálního lesa. David Storch: Ostrovní teorie aneb Závratná hloubka nepochopení
Teorie ostrovní biogeografie, navržená v šedesátých letech, patří k základním pilířům ekologie. Je úplně prostinká a elegantní, přesto jí většina lidí nerozumí, a to včetně spousty profesionálních ekologů. Co vlastně teorie říká a v čem je problém? Jindřich Prach:Kaňonem řeky Jihlavy na Mohelenskou step
Vycházka kombinující přírodní a kulturní zajímavosti: začneme u elektrárny, na hrad Rabštejn (zřícenina v listnatých lesích, skála s výhledy), červenou turistickou značkou k východu do rezervace Dukovanský mlýn - řídké pastevní lesy, s porosty jinde velevzácného snad zrovna kvetoucího lýkovce vonného. Pak po hrázi přehrady a po proudu ("rozc. Papírna"). Nahoru amfiteátrem slavné Mohelenské hadcové stepi. Neděle Petr Pokorný, Jindřich Prach, Václav Cílek: Volné pásmo o lesu, lidech a vodě
Petr Pokorný bude vyprávět o lese, dřevu a dříví v dobách, kdy les představoval základní zdroj tepla, lidské obživy, stavebních i řemeslných materiálů, ale i krmiva pro dobytek. Těmito aktivitami průběžně vznikaly řídké lesy. Návazně promluví Jindřich Prach o těchto řídkých lesích v antropocénu a vyzdvihne jejich potenciál pro udržení biodiverzity. Václav Cílek nakonec promluví o současných a budoucích scénářích využití dřevní biomasy.