49. výjezd VR, CTS a hostů - Žlutice
Datum konání: 20. 5. 2016 - 22. 5. 2016
Místo konání: Penzion Harmonie http://www.penzionharmonie.com/cs
Přednáší:
Radka Denemarková;
Ivan M. Havel;
Felix Jeschke;
Jan Konvalinka;
Petr Meduna;
Karolína Pauknerová;
Petr Pokorný;
Jindřich Prach;
Cyril Říha;
David Storch;
Marie Větrovcová
Garanti:
Jan Frei
Účastníci:
Ajvaz, Michal;
Boháček, Ivan;
Haluzík, Radan;
Hošek, Jan;
Chmelová, Hana;
Jun, Tomáš;
Konopásek, Zdeněk;
Kratochvíl, Zdeněk;
Kůrka, Petr;
Markoš, Anton;
Ševeček, Ondřej;
Švandová, Ladislava;
Trlifajová, Kateřina;
Velický, Bedřich
PÁTEK
Petr Meduna: Kde jsme se to ocitli
Na sklonku raného středověku v pustině, která sahala "až k německé zemi" a z níž trčel vrch Vladař. Na sklonku středověku vrcholného naopak v krajině sice válkami zpustošené, přebudovávané však k renesanční harmonii. Felix Jeschke: Železnice a národní prostor v Československu (1918-1938)
V roce 1918 spojovala Slovensko s Českými zeměmi pouze jedna hlavní dráha, která ještě k tomu vedla těsně u polských hranic a byla v soukromém vlastnictví společnosti sídlící v Budapešti. Britský historik R. W. Seton-Watson v roce 1924 výstižně napsal, že after the revolution Slovakia and the „historic lands“ were like two badly joined fragments. Vybudování národní infrastruktury tedy bylo stěžejní (a historiograficky zanedbanou) složkou státní ideologie. Přednáška se zaměří na diskurzy kolem slavnostních zahájení nových železnic, propagace ČSD a československého rychlovlaku Slovenská strela. Pokusí se prokázat význam železnic při vzniku jednotného československého národního prostoru a zároveň vystihnout ambivalenci železniční politiky v Československu. Neboť přestože nová železniční síť měla přispívat k národní jednotě Čechů a Slováků, železniční diskurzy odrážely i koloniální a hierarchické motivy čechoslovakismu. Radka Denemarková: Jak lze/nelze přežít přežití
Holokaust pohledem maďarského spisovatele Imre Kertésze. Evropský antisemitismus a antijudaismus v literární a historické perspektivě. Cyril Říha: Urbánní žebříčky
Lehké zamyšlení nad smyslem soutěžení mezi městy a nad tradičními kritérii jejich poměřování (počty obyvatel, indikátory per capita), z něhož vyplývají možná závažnější otázky: jaký význam má pro města jejich velikost? je dnes ještě oprávněné posuzovat je jako izolované jednotky? a co je vůbec město? Karolína Pauknerová: Houby v archeologii
Sběr hub je u nás národním sportem, a není snad Čecha, který by nepoznal alespoň několik hub. Tak je pro nás vždycky trochu zvláštní přemýšlet o kulturním prostředí, kde se divoké houby nejedí a lidé je nesbírají. V příspěvku se budu věnovat terénním situacím, kdy se v archeologii setkáváme s houbami, ať už ve formě zachovalých pozůstatků plodnic či spór nebo s jejich zpodobněním. Mojí hlavní otázkou je, zda pravěké archeologické nálezy svědčí spíše pro mykofilní nebo naopak pro mykofobní kulturní prostředí. SOBOTA Jindřich Prach: Úbytek rozmanitosti - projevy „antropocénu“ v české krajině pohledem botanika
Představa o snižování biologické diverzity působením člověka se ve světle syntetických světových studií ukazuje být netriviální. Výzkumy z různých prostorových škál a z různých míst je těžké srovnávat a generalizovat. Co se děje u nás? Představím výzkum, kde jsem v pošumavských lesích po 50 letech zopakoval záznamy o vegetaci a mohl exaktně zhodnotit, co s rozmanitostí krajiny (čtenou prostřednictvím rostlin) udělaly změny hospodaření nebo všudypřítomné hnojení atmosférickým spadem dusíku. Na tomto a dalších příkladech se pokusím ukázat, že k zásadním ztrátám biodiverzity dochází na první pohled neintuitivních středních prostorových škálách – právě na úrovni krajiny. David Storch: Vejdeme se sem? Budoucnost biodiverzity v antropocénu
Lidská populace je dnes sedmkrát větší než před 200 lety. Bezprecedentní populační růst se sice z ne zcela jasných důvodů zpomaluje, ale za cenu větší spotřeby energie a surovin, takže nelze předpokládat, že by se tlak lidstva na přírodu zastavil. Jaká je v takové situaci budoucnost biologické rozmanitosti Země? Hovoří se o šestém masovém vymírání, ale zatím moc druhů nevymřelo a potenciální rychlost vymírání jen odhadujeme, a to velmi nepřesně. Přitom úbytek zdrojů, které mají ostatní organismy kromě člověka k dispozici, intuitivně musí časem vést k úbytku druhů. Problém je, že nemáme robustní teorii dynamiky biodiverzity a neznáme základní věci, které bychom potřebovali k posouzení následků toho, že významnou část produkce Země si přivlastní člověk. Neumíme dobře měřit produktivitu ekosystémů, nevíme, zda je počet druhů v rovnováze s prostředím, ani jak přesně souvisí primární produkce s počty jedinců a druhů. Zkoumání všech těchto věcí vyžaduje nové interdisciplinární přístupy. Jan Konvalinka: Chemie proti virům a viry proti chemikům aneb HIV, virostatika, virová rezistence a co my s tím Petr Pokorný: Jeden kopec vládne všem (Kde jsme se to ocitli?)2
Umocněná verze tradičního úvodního vyprávění. Tentokrát o stolové hoře Vladař, coby předehra k sobotní exkurzi. Ještě před 10 lety jsme spíše jen vágně tušili, že na stolové hoře Vladař bylo významné pravěké hradiště. (Leckdo o tom pochyboval, kvůli neobvyklé poloze mimo teplé a úrodné nížiny a vzhledem k monumentalitě dochovaného opevnění, které bylo připisováno jednou husitům, jindy zas Švédům.) Následující výzkum původní domněnku nejenže plně potvrdil, ale udělal z Vladaře jedno z nejlépe prozkoumaných pravěkých hradišť v Evropě. Přitom se téměř nemuselo kopnout do země. Stačilo klást si určité otázky a k jejich zodpovídání využívat drobné sondy, vrty, geofyzikální metody a sofistikované environmentálně archeologické přístupy. Sám Vladař nám v průběhu výzkumu vyšel vstříc, protože se ukázalo, že je jedinečnou „konzervou“ pravěké krajiny. Vycházka
Odpolední exkurze na nedaleký kopec Vladař, kde jsou k vidění mimořádně dobře dochované zbytky hradiště z doby železné, včetně unikátních cisteren. Návštěva jedné z nich bude spojena s demonstrací terénního odběru sedimentů pomocí ruční vrtné soupravy a s vysvětlením principu a potenciálního přínosu plánovaných analýz. Exkurze bude obnášet 6 km dlouhou (cca hodinovou) pěší cestu ze Žlutic podél řeky Střely, šplhání středně těžkým terénem po kopci Vladař a návrat zpět vlakem na relativně pozdní večeři. NEDĚLE Ivan M. Havel: Model prožívaného času podle Petra Vopěnky
V deváté meditaci v knize Meditace o základech vědy Petr Vopěnka předkládá své netradiční pojetí prožívaného času, založené na takzvané nové infinitní matematice. V příspěvku vyložím Vopěnkův model bez matematického formalismu a naznačím, jak lze na jeho základě formalizovat intuitivní pojmy jako minulost, budoucnost, přítomnost a okamžité „Teď“. Marie Větrovcová: Tvar v matematice Petra Vopěnky
Antická matematika se zabývala tvary, čísly a jejich poměry, v klidu i pohybu. Teprve až novověká geometrie tvary nahradila prostorem. V příspěvku se věnuji úvahám Petra Vopěnky: návratu k tvarům vedle dnes již klasického topologického pojetí tvaru na základě prostoru. Poukáži na to, že ve Vopěnkově podání tvar přivádí k názoru to, co je za (vopěnkovským) obzorem.
Na sklonku raného středověku v pustině, která sahala "až k německé zemi" a z níž trčel vrch Vladař. Na sklonku středověku vrcholného naopak v krajině sice válkami zpustošené, přebudovávané však k renesanční harmonii. Felix Jeschke: Železnice a národní prostor v Československu (1918-1938)
V roce 1918 spojovala Slovensko s Českými zeměmi pouze jedna hlavní dráha, která ještě k tomu vedla těsně u polských hranic a byla v soukromém vlastnictví společnosti sídlící v Budapešti. Britský historik R. W. Seton-Watson v roce 1924 výstižně napsal, že after the revolution Slovakia and the „historic lands“ were like two badly joined fragments. Vybudování národní infrastruktury tedy bylo stěžejní (a historiograficky zanedbanou) složkou státní ideologie. Přednáška se zaměří na diskurzy kolem slavnostních zahájení nových železnic, propagace ČSD a československého rychlovlaku Slovenská strela. Pokusí se prokázat význam železnic při vzniku jednotného československého národního prostoru a zároveň vystihnout ambivalenci železniční politiky v Československu. Neboť přestože nová železniční síť měla přispívat k národní jednotě Čechů a Slováků, železniční diskurzy odrážely i koloniální a hierarchické motivy čechoslovakismu. Radka Denemarková: Jak lze/nelze přežít přežití
Holokaust pohledem maďarského spisovatele Imre Kertésze. Evropský antisemitismus a antijudaismus v literární a historické perspektivě. Cyril Říha: Urbánní žebříčky
Lehké zamyšlení nad smyslem soutěžení mezi městy a nad tradičními kritérii jejich poměřování (počty obyvatel, indikátory per capita), z něhož vyplývají možná závažnější otázky: jaký význam má pro města jejich velikost? je dnes ještě oprávněné posuzovat je jako izolované jednotky? a co je vůbec město? Karolína Pauknerová: Houby v archeologii
Sběr hub je u nás národním sportem, a není snad Čecha, který by nepoznal alespoň několik hub. Tak je pro nás vždycky trochu zvláštní přemýšlet o kulturním prostředí, kde se divoké houby nejedí a lidé je nesbírají. V příspěvku se budu věnovat terénním situacím, kdy se v archeologii setkáváme s houbami, ať už ve formě zachovalých pozůstatků plodnic či spór nebo s jejich zpodobněním. Mojí hlavní otázkou je, zda pravěké archeologické nálezy svědčí spíše pro mykofilní nebo naopak pro mykofobní kulturní prostředí. SOBOTA Jindřich Prach: Úbytek rozmanitosti - projevy „antropocénu“ v české krajině pohledem botanika
Představa o snižování biologické diverzity působením člověka se ve světle syntetických světových studií ukazuje být netriviální. Výzkumy z různých prostorových škál a z různých míst je těžké srovnávat a generalizovat. Co se děje u nás? Představím výzkum, kde jsem v pošumavských lesích po 50 letech zopakoval záznamy o vegetaci a mohl exaktně zhodnotit, co s rozmanitostí krajiny (čtenou prostřednictvím rostlin) udělaly změny hospodaření nebo všudypřítomné hnojení atmosférickým spadem dusíku. Na tomto a dalších příkladech se pokusím ukázat, že k zásadním ztrátám biodiverzity dochází na první pohled neintuitivních středních prostorových škálách – právě na úrovni krajiny. David Storch: Vejdeme se sem? Budoucnost biodiverzity v antropocénu
Lidská populace je dnes sedmkrát větší než před 200 lety. Bezprecedentní populační růst se sice z ne zcela jasných důvodů zpomaluje, ale za cenu větší spotřeby energie a surovin, takže nelze předpokládat, že by se tlak lidstva na přírodu zastavil. Jaká je v takové situaci budoucnost biologické rozmanitosti Země? Hovoří se o šestém masovém vymírání, ale zatím moc druhů nevymřelo a potenciální rychlost vymírání jen odhadujeme, a to velmi nepřesně. Přitom úbytek zdrojů, které mají ostatní organismy kromě člověka k dispozici, intuitivně musí časem vést k úbytku druhů. Problém je, že nemáme robustní teorii dynamiky biodiverzity a neznáme základní věci, které bychom potřebovali k posouzení následků toho, že významnou část produkce Země si přivlastní člověk. Neumíme dobře měřit produktivitu ekosystémů, nevíme, zda je počet druhů v rovnováze s prostředím, ani jak přesně souvisí primární produkce s počty jedinců a druhů. Zkoumání všech těchto věcí vyžaduje nové interdisciplinární přístupy. Jan Konvalinka: Chemie proti virům a viry proti chemikům aneb HIV, virostatika, virová rezistence a co my s tím Petr Pokorný: Jeden kopec vládne všem (Kde jsme se to ocitli?)2
Umocněná verze tradičního úvodního vyprávění. Tentokrát o stolové hoře Vladař, coby předehra k sobotní exkurzi. Ještě před 10 lety jsme spíše jen vágně tušili, že na stolové hoře Vladař bylo významné pravěké hradiště. (Leckdo o tom pochyboval, kvůli neobvyklé poloze mimo teplé a úrodné nížiny a vzhledem k monumentalitě dochovaného opevnění, které bylo připisováno jednou husitům, jindy zas Švédům.) Následující výzkum původní domněnku nejenže plně potvrdil, ale udělal z Vladaře jedno z nejlépe prozkoumaných pravěkých hradišť v Evropě. Přitom se téměř nemuselo kopnout do země. Stačilo klást si určité otázky a k jejich zodpovídání využívat drobné sondy, vrty, geofyzikální metody a sofistikované environmentálně archeologické přístupy. Sám Vladař nám v průběhu výzkumu vyšel vstříc, protože se ukázalo, že je jedinečnou „konzervou“ pravěké krajiny. Vycházka
Odpolední exkurze na nedaleký kopec Vladař, kde jsou k vidění mimořádně dobře dochované zbytky hradiště z doby železné, včetně unikátních cisteren. Návštěva jedné z nich bude spojena s demonstrací terénního odběru sedimentů pomocí ruční vrtné soupravy a s vysvětlením principu a potenciálního přínosu plánovaných analýz. Exkurze bude obnášet 6 km dlouhou (cca hodinovou) pěší cestu ze Žlutic podél řeky Střely, šplhání středně těžkým terénem po kopci Vladař a návrat zpět vlakem na relativně pozdní večeři. NEDĚLE Ivan M. Havel: Model prožívaného času podle Petra Vopěnky
V deváté meditaci v knize Meditace o základech vědy Petr Vopěnka předkládá své netradiční pojetí prožívaného času, založené na takzvané nové infinitní matematice. V příspěvku vyložím Vopěnkův model bez matematického formalismu a naznačím, jak lze na jeho základě formalizovat intuitivní pojmy jako minulost, budoucnost, přítomnost a okamžité „Teď“. Marie Větrovcová: Tvar v matematice Petra Vopěnky
Antická matematika se zabývala tvary, čísly a jejich poměry, v klidu i pohybu. Teprve až novověká geometrie tvary nahradila prostorem. V příspěvku se věnuji úvahám Petra Vopěnky: návratu k tvarům vedle dnes již klasického topologického pojetí tvaru na základě prostoru. Poukáži na to, že ve Vopěnkově podání tvar přivádí k názoru to, co je za (vopěnkovským) obzorem.